na další stranu
Iveta Žákovská
(text nebyl redakčně upravován)
SEBE A NÁS
Seděli jsme v kruhu,
Snad aby se zvýšila rovnost mezi křivými.
Seděli jsme v kruhu
A čekali,
Paže nervózně složené
Visely,
Viseli
Jsme na rtech,
Neznámé tváře
Hleděly,
Hleděli
Jsme si svého
Sami a společně.
Co je moje
Naším budu nazývat.
Jsem svá. Jsem naše.
Neznámé tváře,
Jen snímky,
Drnčení obrazovky,
Obrázky knoflíku,
Zmizí
Jediným stisknutím,
Stisknutím spouště.
Jsem součást,
Nezbytná,
Nezbytná pro nás –
Pro sebe a pro mě.
Jsem součást pravidla,
Pravidelný tvar,
Bez nás –
A křivý je kruh.
Křivý, a nepadá.
Jsou to snímky,
Pásek filmu,
Nebo taky stojím na prknech?
Zlomit prkno,
A pásek se nepřetrhne.
Nezbytná součást neviditelnosti.
Nejsme to my,
Jsou to oni.
Když dívají se na sebe –
Proč nepohlédnou na mě?
NEVĚŘÍM
Že lehkověrná pírka křídel vznesou rozbité kamení.
Pírka,
Snášejí se,
Až tě udusí.
Nevěřím.
Že skloněné lilie hrobů obejmou hrdosti růží.
Lilie,
Rozkvétají,
Až ti zatrne.
Nevěřím.
Že srdceryvný sníh kopců zchladí horoucnost pouští.
Sníh,
Tají dech,
Až tě zamrazí.
Nevěřím.
Že ztrhaný šátek bojů zakryje planutí očí.
Šátek,
Vzdá tě,
Až se podrobíš.
Nevěřím.
Nevěřím,
Že protiklady se přitahují.
UHÝBÁŠ
Odrazy na hladinách, oknech a sklech,
Hladina zvědavosti, okno duše, sklo dálek,
Z dálek má znít zvon, jeho srdce,
Nebije, neodráží se, nezvoní,
Uhýbá.
Střetnutí mečů, zájmů a proudů,
Meč nenávisti, zájem druhu, proud tělesných schránek,
Ze schránek lovím pohledy, jejich oči,
Zaklopí, jsou prázdné, nesetkají se,
Uhýbají.
Sevření náručí, hrdel a času,
Náruč něhy, hrdlo hrůzy, čas hodin,
Na hodinách hledám směr, ruce,
Neukazují, neměří, netisknou,
Uhýbají.
To ty
Uhýbáš.
|
