literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

24.07.2026 - Eva Hrubá alias Ave Aburh mi poslala svou knížku básní Něžná nahota pravdy.

Takovou knihu básní jsem ještě nikdy neviděl. Má formát A6 a čítá pět stovek stránek.... Více »

16.07.2026 - V SCHOTTU pokřtili Libora odloženého do kolínského babyboxu.

Management společnosti SCHOTT Lanškroun symbolicky pokřtil 283. děťátko nalezené v ba... Více »

15.07.2026 - Básník Ondřej Bos přispěl na babyboxy.

Ondřej Bos pravidleně přispívá svými básněmi do Divokého vína. Tentokrát se rozhodl p... Více »

SLOVO ÚVODEM

Rozhodl jsem se, že 118. číslo www.divokevino.cz využiju, abych nalákal potenciální čtenáře ke koupi své deváté knížky – třetího dílu Antoĺogie Divoké víno 2017 – 2021 vydané Nakladatelstvím Slovart. A tak jsem vybral fotografie, velká část z nich jsou akty, a používám je k výtvarnému vyplnění čísla, předpokládaje ze svých vlastních zkušeností, že nahé holky na fotkách jsou přitažlivé nejen pro mne. Dívka, s kterou jsem fotografoval, představovala v mých vizích moji první ženu Naďu. Svatba s ní se konala v prosinci 1966, Naďa i já jsme měli 19 let. Náš příběh tvoří poslední kapitolu vzpomínek na přátele, kteří mne opustili a nechali na tomto světě, prostě odešli dřív než já.

Naďa zemřela 2. dubna 2021. Žila ve Vídni a naposledy jsme se setkali, když v Praze v roce 1993 natáčela svůj film vzpomínek na Janu Černou alias Honzu Krejcarovou. Ve filmu jsem dostal jako vydavatel Jany Černé roli. Naše setkání s Naďou proběhlo víc než přátelsky. Kromě fotografií pořízených v současné době publikuju i akty Nadi, které jsme pořídili v roce 1966. Dodnes pořizuju jejich další variace, ale ty Nadiny mě nenechávají v klidu.
Žili jsme v domě číslo 4 ve Vozové ulici na Vinohradech. Dům vstoupil do dějin české kinematografie, protože se v něm a na ulici před ním natáčel jeden z nejznámějších českých filmů Vrchní, prchni! Podobně jako Josef Abrhám roztlačoval svůj plátěný tříkolý velorex, rozjížděli jsme s Naďou svůj první automobil Aero 18, kabriolet z roku 1932.
Ve 118. čísle Divokého vína tradičně publikují Zora Wildová, Eva Frantinová, Karel Sýs, Jiří Žáček, Dušan Spáčil, Oldřich Damborský, Štěpán Votoček i Václav Bárta, celkem více jak tři desítky autorů snažících se, aby své čtenáře naladili na stejnou notu, a sdělili jim své city a pocity. Zora Wildová tentokrát přispěla vzpomínkou, jak v mládí pomáhala s archeologickým výzkumem keltského oppida Závist poblíž Dolních Břežan. Zřejmě se jí nelíbí současné úvahy, jak by se mělo oppidum zakonzervovat.
Samostatnou galerii vodních aktů publikuje Vlastimil Kula, jehož tvorbu znáte již z předchozích čísel. Povoleno čtenářům a divákům nad 18 let!
Mimořádné místo patří v Divokém víně číslo 118 veršům Štěpána Votočka reagujícím na válku na Ukrajině. Štěpána znáte jako autora jeho nedávné sbírky Čas královny. Básník je lékařem a ředitelem nemocnice a popisuje v textu Azyl, jak zapůjčil svůj byt ukrajinské rodině. Způsobem básníka a literáta se vypořádává s carem Putinem. Není jediným z autorů Divokého vína. Jiří Žáček napsal: Vzkazujeme lidem v dálce: My jsme také proti válce. Divoké víno.

L.H.