na další stranu
Oto Sěvčík
Pod kopcem Mužský.
LISTÍ
Listí skrývá strach
Vůbec neví co je pod ním
Co je propadlé
Jak se mám usmívat na krásu listí
když vím co skrývá
Strach
Ten jedinečný fenomén mého života
SVĚDEK
Jen málokdy
jsem ve své poezii nalezl odpovědi
na pro mně důležité otázky
Kdo nějaké odpovědi našel
za toho jsem rád
Nejsem ten básník
který se ptá správně
a vlastně
neptám se ani často
Spíš zaznamenávám
Blesky bouří
Kapky očistných dešťů
Úsměvy srdcí
A vůbec cválající koně minut
Jsem svědek
Nic víc
A to stačí
JÁMA
Mám v sobě jámu
a ta černá a zlá až běda je
kvůli ní jsem v křeči
když jdu na své cestě hledaje
Ta jáma nepotřebuje ani kyvadlo
I věci pravé zdají se být jako divadlo
Ta jáma mně sílu bere
a do jeskyně zavírá
V jeskyni smutku
není naděje a není víra
Jak koule na noze
je jáma pro mně v žití
Zatím si s ní nevím rady
zatím není zbytí
KDYŽ
Když mám někoho rád
Jsem jako strom
i se svojí kůrou zvrásněnou
dřívějšími bolestmi
nepochopením
a utrpením
Ale rozumím světu
Nepropadám se
do bažin otazníků
Když mám někoho rád
Jsem ten kdo se dívá a vidí
A vzduch je nějak méně studený
To je tak
… když mám někoho rád
ZATÍM
Stále stejný strachy
a stále stejný krachy
Proběhl jsem minovým polem
abych našel
pár perel dobra
Smlouva o neútočení ještě nebyla podepsána
Jak rád bych rezignoval
na války, výpady a ústupy
V klidu šel po louce
až k blízkým kopcům
A NIKDY už nemusel nikomu nic dokazovat
Však ještě ne
Ještě jsem nedospěl této harmonie
Zatím probíhám
Bojuji
A usmiřuji se
|
