na další stranu
Ota Ševčík
Poetický démon
POMALU STOUPAT
Rozchody
jsou stejně těžké jako schody
Je třeba je vystoupat
VYDÝCHAT
Když se s někým rozejdeš
máš poznat někoho jiného
jinak by se to nestalo
Pomalu stoupat
*
Tolik bolesti
tolik tíhy
tolik nákladů
tolik vnímání
tolik spodních tónů
tolik vášně
tolik pohledů
tolik procházek
tolik nikdy nezodpovězených otázek
tolik barev...
Až se bojím
BEZVÝCHODNÉ BLUES
Nikam to nedotáhnu
/ ani s tebou /
Všechno se valí
smutky
strachy
Povodeň před kterou není úniku
Lidi stárnou
Kdo se má čeho chytnout
tak už to udělal
Kdo ne
píše tohle bezvýchodné blues
které je jednou náplastí na mnoho ran
které je krátká přeháňka v dusném vedru
Které je ...
*
Mezi světy stojím
jak osamělý maják
jak veliký pyj
v nejkrásnější erekci
Jak fotbalista co běhá
na zhasnutém stadiónu
Znám spoustu lidí
dělí se na tolik druhů
Nicméně teď vnímám jednolitou lidskou rasu
a hledám Jeskyni
kde je Oheň a Klid
Přes mé toužení ji nenacházím
Domovem je šero
*
Lovci vajglů na bratislavským hlavním nádraží
se věnují tomu, co je nutný k přežití
Lovci vajglů na bratislavským hlavním nádraží
znám je, rozumím jim
Lovci vajglů na bratislavským hlavním nádraží
smutný a soustředěný výrazy
Lovci vajglů na bratislavským hlavním nádraží
by mohli vyprávět
kdyby měli síly a někoho to zajímalo
Lovci vajglů na bratislavským hlavním nádraží
stejný jako na kterýmkoliv jiným nádraží
Výčitka, žaloba i vynesení rozsudku v jednom
Neuhýbat očima
a napsat aspoň báseň
|
