literární časopis založený v roce 1964

Adam El Chaar

OSTROV LEKCÍ

Nejzajímavější na reality show není to, o čem je (v tomto případě hledání partnera), ale to, jak se její aktér chová v zajetí a pod drobnohledem národa. Něco hraje, ale cítí to jako reálné. Ztrácí pojem o tom, kým je. Hraní se před všudypřítomnými kamerami nemůže vyhnout. Kdo dělá, že nic nehraje, hraje nejvíc.

Aktér říká, že hledá lásku, ale hlavně chce být v televizi. Ta mu pravou lásku spíš hatí, protože potenciální budoucí partner si o něm dělá obrázek na základě jeho částečně zinscenovaného, částečně sestříhaného projevu. A bere to jako realitu, přitom je to jenom show.

Denisu znám od vidění ze Zlína. Vždycky jsem po ní čuměl, tak teď čumím dál. Kryštof hrotil, ale nějak mu to vyšlo. Na jednu stranu je psycho, na druhou se projevuje a má jasný tvar. Čím víc psycho, tím větší zábava. Pohodáři jako Tamara, Fabio nebo máma čtyřletého chlapečka jdou zpátky do reality.

Když je dilema, nastává drama. Výhrady Sáry, že Radek moc chápe a nemá v sobě oheň, chápu. Myslím, že nezadatelná není ona, ale on, který chce pro každého jen to nejlepší. O tom ta soutěž není. Na dračku jdou divočáci jako Jakub, který je svůj a dokáže překvapit.

Sabina s tím svým „chovej se k druhým, jak chceš, aby se chovali k tobě" bude asi věřící. David s Natálií svým výstupem „Zbyněk je náš, nech ho být“ možná reagovali na její nevybíravé umravňování, až vymývání Zbyňka. Zbyňkova bývalá Sára, když opouštěla vilu, říkala, že Sabině napřed nevěřila její dobromyslnost. Pak řekla: „Ale ona taková asi opravdu je." Vůbec to neznělo lichotivě.

Sabina Sáře Zbyňka přebrala díky jeho dětské přelétavosti, ale teď ho fotruje a zakazuje mu kamarády. Ale aspoň je upřímná na rozdíl od Sári, která Radkovi buď lže, neví, co chce, nebo se stydí říct, že k němu nic necítí stejně jako předtím Denisa a Sára.

Chudák Radek se raduje, že se karta konečně obrátila. Sabina Zbyňkovi říká, že by chtěla, aby se uklidnil. Radek už klidný je a taky to považuje za pozitivní hodnotu. Jenže Radka by Sabina nemohla obracet. To by byla zbytečná mise.

Do Pobřežní hlídky dorazila Pamela. Se svým Codym, tedy Radkem, se minula o pár dílů. V rozhovoru uvedla, že by si ho bývala vybrala. Nebo Jakuba, ale stal se z něj přehrocený podpantoflák, a tak ztratila zájem. S Radkem mohli utvořit plyšový pár, kdyby ho nevyřadil kominík Dejv, který se mistrovsky utnul se Sári.

Pamela si za pana Božského vybrala motoristu Martina a nové Sabině (Sabi) ztuhnul „úsmeu na tvári“. Sama do vily přišla s nevybíravým zájmem o Jakuba, čímž způsobila nervový breakdown Hance, která začala poplašeně stavět barikády. Sabi se tvářila dotčeně a na svou stranu proti Hance strhla celou vilu. Nakonec vyměkla a Jakuba jí nechala.

Zvolila Martina, ale jeho požitek ze Sabi měl zjevně daleko k tomu, který zažívá, když sedí za volantem a řítí se silnicí jako pán časoprostoru. Po ufňukané Hance mu Sabi poskytla jistou úlevu. Martin má rád věci pod kontrolou, což se Sabi měl. Nebo ne?

Sabi v mezní situaci podobně jako před ní Kryštof klesla k otřepanému: „Já tě mám ráda.“ Aspoň při tom nešla do fistule. Na rozdíl od dobrosrdečné Denisy má Martin proti této rétorice mentální helmu. Je realista nebo cynik, chcete-li. Tu nezávislost na něm Sabi, které fotruje sestra Sári, obdivuje nejvíc. Sári staví na odiv, jak se pro Sabi klidně obětuje a jak je těžce nad věcí.

Nad věcí je i Sárin Dejv, který disponuje mentálním komínem odvádějícím zplodiny typu: „Vůbec mě nepřitahuješ.“ „Jasně, ale už jsme se poznali, tak by byla škoda to zahodit, ne?“ kontruje Dejv. Sári se jen nevěřícně usmívá. Pro Pamelu (Marylin Monroe) je to spolu s Dejvovou balící hláškou „jsem kominík, budeš mít štěstí“ sexy jako ponožky v sandálech.

Sabi se po Martinových kopačkách snaží zůstat cool a uchovat si aspoň morální kredit, který by jí zajistil sympatie publika. Drama na rozdíl od Hanky schovává uvnitř, což je chyba. Diváci se na Ostrov lekcí dívají, aby viděli scény.

Sabi si z vily odnese poznání, že za lásku se má bojovat trapas netrapas. Osvědčilo se to Kryštofovi i Hance. Ale cítí Sabi k Martinovi opravdovou lásku, pro kterou stojí za to se ztrapnit, nebo do něj jen projektuje nějaké trauma?

S Martinem si je Marylin trochu podobná kolem očí stejně jako Natálie s Davidem. Mají podobně sourozenecky žoviální „terazky raňajky“ vajb. Dalším důvodem, proč se Martin tak trochu proti své vůli po deseti kilometrech na pásu pro Marylin rozhodl, je, že z té holky vyzařuje sex.

I skrz plazmu člověku prohlédne až na dno jeho zaprášené duše. Hlas má veselý a hravý jako operátorka erotické linky. Způsob „akým sa správá“ je bezelstně tulivý a ta „slovenčina“ taky neškodí. Zároveň není fiflena. Na Randíčku si nechala dát na rameno kakadua, aniž by hnula brvou. „Tahle holka mi v autě nebude ječet,“ zaradoval se Martin.

Radek by se v danou chvíli snažil reflektovat dívčiny pocity, načež by usiloval o ptákův konsenzus, čímž by ho tak znechutil, že by odletěl. Radkova lekce z vily zní: „Nasrat na pocity.“ Marylin má co na srdci, to na jazyku. Ohledně své sobecké volby přebrat Martina Sabi pronesla, že ve vile stejně každému jde jen o sebe. Všichni opařeně zmlkli. Chtěli říct, že ne, ale vzápětí jim to došlo.

Situace je proměnlivá jako mraky nad Kanáry. Martin se zakoukal do poslední bondovky a hodil se Havel. Zbyňda se nechal toxicky zhypnotizovat Týnkou. Kryštof dokázal, že pro lásku k Denisiným půlkám snese hnědé z nebe. Z Dejva chtěli udělat sissy, ale zženštilý má jenom hlas, takže vyvázl jako Zappa.

Sabi dali ve snaze dál devalvovat její kredit nejdebilnější úkol ever. Natálie měla rozložit Davida chválením rozkroků, David má ale právě světlejší období. Úkoly ukázaly, že jsou všichni připraveni udělat a nechat si udělat cokoli a dál oddaně pracovat na páru.

Týnku štve smějící se hyena Jacob. Vystupují semknutě, čímž štvou diváky. „Témou“ posledních dílů bylo vyznávání lásky. Zbyňda jako omluvu, že jim se Sabinou vyfoukli Hideaway, a taky důkaz, že už si nemyslí, že Hanka je falešná, zorganizoval rande, na kterém do toho Hanka s Jakubem verbálně praštili.

„Já ťa ľúbim.“ „A já tebe.“ „Naozaj?“ „Opravdu. Naozaj.“ „Zaľúbený, tý sú chráněný,“ zpívá Jožo Ráž. Ve vile to platí dvojnásob. Týnka v jednom z počátečních dílů řekla Sáře, když se trápila Zbyňdou, definující větu Ostrova lekcí: „On si myslí, že když se s ním budeš líbat, tak že je všechno v pořádku.“

Jakub s Hankou si myslí, že když se budou líbat, diváci si budou myslet, že je všechno v pořádku. Ve vile jsou citlivé kamery, které by ocenily i jemnější mimiku, než jen vyplazený jazyk. Hanka si myslí, že je dobojováno a že budoucnost už jen září samými Randíčky a Hideawayi. Kuba je nedůvěryhodně přesnažený, ale aspoň upřímně entuziastický.

Kryštof i Kuba se snaží víc než jejich holky. Není to symbióza. O té hovoří Zbyňda se Sabčou, kteří jsou vybouření po noci v Hideaway. Nebo jen ohleduplný Zbyňda čeká, až Sabče po píchnutí včelou odpuchne ret?

Vyřazená Tamara ve svém Q&A na Tiktoku sdělila, že nejvíc chrápe Kryštof. Několik dívek ho při poslední hře označilo za taťku. U prostoduchého Dejva je noční cirkulárka důvodem k šikaně. Lucía (Marylin) je na ocet, sestry smířené s osudem. David se s Natálií na Randíčku tvářili, jako by ji před pár dny neposlal někam.

Je možné, aby tady vznikl reálný pár? Leda tak zvaný „pár s merchem“, který venku mentálně zůstane v režimu vily. Bude se chtít normalizovat, ale společně se mu to nepodaří. Rozpadne se anebo vrátí do vily. Hlavním problémem vilného sbližování je absence svobody slova nebo spíš neslova.

Milenci se v rámci show vzájemně objektifikují a rozebírají, což je pro zdravý rozvoj vztahu faux pas. Důležitější než to, co se domluví, je to, co zůstane nevyřčené. Důvěra. Dá se budovat jen o samotě, jak si pochvalovali Zbyňda se Sabčou po společné noci strávené v cimře bez oken.

Hanka neměla depku z hejtu, že je blbá, ale z toho, že jí ten hejt zprostředkovala produkce show, pro kterou ze sebe toho blba dělá. Když do Kryštofa boxerskýma rukavicema bušila a řvala „čubko“, nemyslela tím diváky, ale produkci, show a obyvatele hostelu slávy.

Hančin zničený pocit bezpečí je kolaterální škodou produkčního plánu co nejpřirozeněji konfrontovat Davida s tím, že jeho reálný život si venku žije svým vlastním životem. Ještě předtím přišla na řadu další epizoda seriálu „Nedorozumění mezi Zbyňdou a Sabčou“.

Diváci na rozdíl od Zbyňdy chápou, že Sabča může trénovat děti, protože vidí, jak trénuje Zbyňdu. Naštěstí je Zbyňda na rozdíl od Sabči splachovací, takže diváky čekal dílčí happy-end.

Martin si s image gentlemana odpočinul na hotelu a po návratu do vily mu kromě vysněné Lucíe spadl do klína další jackpot. Přímo pod okny se jela automobilová rally. Podle Lucíe „bol volmi sexi“, když komentoval, kdo jak vybírá zatáčku, jak moc si spálil gumy a podobně.

Konečně přišlo na řadu čtení titulků novinových článků, které volně navazovalo na dřívější odhalování diváckých komentů. Jakub uondaný Hančinou depresí deklaroval, že bulvárem si „vytiera riť“. Účast na Ostrově lekcí mu zajistí dostatek toaletního papíru.

Až na závěr se jako by mimochodem četl titulek o údajném Davidově vztahu v realitě. Nevěda, čeho všeho se v bulváru domákli, David následně prozradil víc, než musel – že ona dívka má v držení jeho klíče od bytu i kreditní kartu. Klíče od bytu OK, ale kreditka?

Toho večera nebylo v ČR hetero muže, který by netoužil Natálii utěšovat. V konfrontaci Davida důstojně pokračovala. „Máš v Praze někoho?“ ptala se smutným, ale pevným hlasem učitelky, která žákovi našla tahák. „Šak budujem, ne?“ řehnil se David.

Nepomohl ani argument, že ho ta dívka v Praze podržela, když byl sám. Natálie nejlépe ví, jak se na něm ten dvojboj emocionálně projevuje. A že důvod, proč má David pořád problém někomu věřit, pramení z toho, že nemůže věřit ani sám sobě.

Doplňkovou kauzou se stal Kryštofův neaktualizovaný Instagram. Má ho plný fotek s bývalou. „Byla bych radši, kdyby je tam neměl, ale je to jeho věc,“ pronesla zamyšleně Denisa. „Historii nemažu, ale kdyby mě Deniska požádala, tak ji zarchivuju,“ reagoval rozumně Kryštof.

VYSLOVIT MANTINELY

Projev Alžběty Stančákové na zářijovém Sjezdu spisovatelů se zabýval obtížemi žen v literárním provozu. Básnířka sdílela zkušenosti se samozvanými poradci a recenzenty, kteří neznají meze svého žánru. Pozornost by si zasloužila ještě jedna skupina, která literátům ztrpčuje život. Redaktoři.

Autorský text se vtěluje do média, ve kterém má být uplatněn. Obrušují se hrany. Literát má postoupit své ego ve prospěch celku, jehož zástupcem je redaktor. Ego text napsalo, takže dochází ke střetu zájmů. Výsledkem by měl být konsenzus, ale nebývá to pravidlem.

Redaktor si někdy své úpravy ospravedlní časovým presem a nekonzultuje je. Takový přístup může vést k rozvratu potenciálně plodné spolupráce s autorem citlivějšího ražení. Nebo změny konzultuje, až když je článek na spadnutí. Vmanévruje vzpírajícího se autora do role mrskající se ryby.

Text je něco, s čím je jeho autor hluboce spjat jak v době tvorby, tak během jeho následné – mnohdy věčné – existence. Redaktor by proto měl trvat na výslovné autorizaci textu(álního aktu), stejně jako se to doporučuje při zacházení s tělem druhého člověka.

Je smutné, když se autor s textem vydaným pod svým jménem nemůže ztotožnit kvůli nějaké změně, která pro redaktora byla zanedbatelná, ale pro něj stěžejní. Jeho jménem je pak řečeno něco, co si nemyslí, nebo způsobem, kterým by to neřekl. Když se ztotožnit může, je to naopak nejlepší pocit na světě.

Vzpomínám na jednu osobnost literárního provozu, která mě obdařila nebývalou šancí v rubrice, ve které jsem byl zelenáčem. Vymýšlela mi dadaistické titulky. Když je něco dadaistické, musí to být osobní. V dané chvíli jsem svou iritaci pro respekt z její autority a radost ze své publicity nereflektoval.

Bouchlo to ve mně, až když osobnost kromě názvu změnila i několik pasáží a závěr, potažmo vyznění jednoho mého článku, který se týkal skupiny lidí, v níž jsem se tehdy pohyboval – subkultury, do nuancí jejíhož diskurzu jsem měl insight. Článek se změnami poslala do tisku bez mojí autorizace.

Při úpravách se dopustila diskurzního faux-pas, které se mi na mém triku vůbec nelíbilo. Závěr byl při mé erudici v dané oblasti hororově banální. Osobnost o mém angažmá v onom prostředí věděla, přesto si zásah ve jménu jakési abstraktní srozumitelnosti dovolila. Argumentovala, že její vklady byly přece v souladu s textem.

Na vedoucích postech přirozeně dochází u člověka k jisté profesionální deformaci, většímu či menšímu – někdy nevědomému – zneužívání pravomoci veřejného činitele. Problém se stížnostmi je ten, že když si na něco stěžujete, tak si to jen ztěžujete. Nejlepší je nedorozuměním předcházet.

LEŽ

Při náletu přítmí dýmí
Přítomný s ní souložím
Soustavnost mezi nás staví škyt-škyt stín
Stran letního sídla
Už mi ho přiklepli
Stav se

ŠÉM JE ŠRÁM

Nikdo neví co způsobuje život
Nikdo neví co způsobuje smrt
Je logické, že to jde po sobě
Každý musí všechno ztratit
Každý musí všechno vrátit
Nějak to pochopit
Se na to připravit
Na svoje narození
Setrvat strpět
Překonat nezabít

TŘENÍ

Roztekl jsem se a chtěl aby mě utřela
Ale dívala se na mě ta druhá
Co seděla tváří ke mně
Tahle seděla zády
Viděl jsem ji v parku z klády
Vypadá jak Sarah Qualley

BOŽÁCKY HUMPOLÁCKÁ V LACLÁČÍCH

Voda přechází do ledu a zpět
Jak zbytečné
Typické pro postdobu
Kávu si osladí zamíchá lžičku olíže a odpálí cígo
Jak fatální
Kouří upíjí a děcka to dýchají
Spousta sekvencí tak zoufalých že to zavání svobodou
Pohnutá se touláš v míru
Vyšinutá v zákoutích
Tykej si
Tělem i duší sama sebou
Hrozny neměli
Ústřice ve slevě za třicet čtyři
Mám rád to číslo
Jak říct že záleží aby nezáleželo
Září ale říjen
Koupel v kokpitu
Tik středníku
Ty s velkým T
Všichni jsme důležití a hodní
Pořád je co dělat každý si jde po svém
Po svém ale ne po svých to jen někteří
Tekutý kontakt nutná oblaka
Tak určitě tak jistě
Častuju tě čistě
Není ke komu se připojit
Jsou první nálady nebo myšlenky?
Vím že nic nevím a rezavím
Nerozhodnutostí se dostávám do náhod které mě nepřestávají fascinovat
Slast ze sebeztráty v lese
Život a svět se dějí v rourální spirálách
Vidět znamená spát
Psát sisyfovsky se sápat na horu nevinnosti
Sbírat vyhazovat stavět na hlavu
Pointou je utéct jako čas

PO SVÉM

Podobně jako si člověk ve společnosti může prdnout,
jen když se mu plyn podaří vypudit tiše,
může se na někoho ohradit, jen když to zvládne
bez degradujícího vzteku,
klidně zvýšeným hlasem.
Když mám pocit, že vidím někoho známého,
většinou se nemýlím.
Když se na mě nějaká holka dívá,
zkoumám kompatibilitu jejích rysů se svými.
Občas si všimnu náhodně se potkavších,
míjejících se, vzhledově se k sobě hodících lidí,
z nichž jeden na druhého se zájmem pohlédne,
ale dál si jdou každý po svém.
Ne, že bych nebyl angažovaný,
jen jsem angažovaný jinak.

LEKTVAR

Věže trčí z moří,
těží ropu, moří
pobřeží i vzduch.
To není láska,
ale závislost.
Bedla prorostla skrz
krustu smrkových větví.
Pravda je jinde, děvka.
Dětství je vychlastat vesmír.
Profil mi smazali kvůli nahotě.

STRAKAPOUDOVO BLUES

Beat tlejícího listí,
v hlavě hlísti, jsem si jistý
ve své roli, svévoli volit
bezpečí před lítostí.
Když přestaneš posuzovat sám sebe,
přestaneš posuzovat druhé.

INVERZE

Někde je hezky a já dýchám zimomřivý dým.
Snažím se prorazit mrazivou krustu mlhy, ale jsem moc nízko.
Zahloubávám se do mléčného krovu.
Krkavci koncertují, modrá prosvítá jen neznatelně.
Potřeba cukru, krá krá krá.

NEVĚŘ OČÍM, ALE VIZI

Na hřišti z kamínků
každý z těch kamínků je součástí vesmíru
Na mojí hlavě
každý z těch pramínků je součástí hlavy
Na každém rozhodnutí
záleží i nezáleží
Pokračovat smysl
má i nemá