na další stranu
Adam El Chaar
ZOUFALÉ LOUKY
Zázraky do tmy
Mechové ševelení v souvratu nevědění
Nyvá vzpomínka na učitele svírá tetu
Tonoucí v záplavě starých Květů
Oslnivé matno starých koberců
Bdělé světlo závislé na barvách času
Člení výklenky v kaskádách tenzí
Jednota odevzdání v němém procitu
Dychtila po diamantových koktejlech hnědé nastupující noci
Nořila se do výrazových vstupů uzamčených ve vizi
Vrůstajících do budoucnosti zimy maskované nadějí
Snová v objetí halucinací
Teď hasnoucí
A vítr
Vítr
Vítr
Zkřivené modříny tváří
Kudrliny větví nepochopení
Lampy aut pod obzorem nevýzev
Nitrtoluen tisíce zmařených lásek
Tisíce dusných masek
Ještě tekoucí pramínek naděje v jeskyni ticha
Trpělivě se vrací a tiká
Tik jako tak
A tak jako dík
CO TO BYLO?
Bezpečí omámení mohutnými statky svobody
Sémantické náznaky duchovní obnovy
Dimenze dávna, současnost ztráty
Protichůdných pocitů ve tváři prázdna
Platící zákazníci prosí o podpis
Bloudím nocí a hledám spis
Zbylých možností zbylých psych
Směle do beznaděje
Do mezníku doufat v pravdivost pocitů
Nějaký matador tady moří bonmoty
Tvůj žal už je tmavě oranžový
Tvá typická pýcha stlačená pod mraky
Chtěl jsi být blahosklonně snový
Tady na mostě lamp
Pokořit pýchu dam
Překleň cennost
Co je krutost
Co je nutnost
***
Ze tvých úst zazněla znělka podzimu
Občas mi ji připomenou chuti a vůně
Kola s cígem a vaječný řízek
Rozřízl jsem si srdce a krev nechal skapat
Diagnóza dní tu trudně tepe
Její sykavky sípají zastavení lásky
V omámení nástěnnými malbami
Brunátné černé činy nás nedostanou z viny
Valivé tendence bláta mlhavá jitra ztráta
Neutuchající
Neutuchající
Zoufalé louky bezvěrců páchají zvěrstva za úsvitu viny
Překlenul jsi cennost vlažných náznaků nevztekliny
Pyramida skorosmyslů sahá do vesmíru kompromisů
Její bělost je moje bolest
Její volnost je moje lenost
Ta nádherná bílá víla volá z lesa
Síla
Její volnost moje nebude
Nebude tvoje ty nýmande
Její láska je zmatená pod nánosem mystifikací
Její oči v mých hledají klíč k uspokojení stagnací
Její postoj a pak chůze ponechává možnost lůze se jí dotknout
Náhrdelník dnů na její prsa pokládat letmo s mimoběžným úsměvem
Jen blázni jsou skoupí na lásku
Dívčí hlas nese slast do ticha odpověď na nástrahy minulosti
Její kroky vedou najisto do mé bolesti
Krása co tiší neštěstí
Volba co osvobodí na vteřinu zapomnění
Její blahorodí je beze jména a přece patří jí
Tvary, pravdy i iluze
To co je nejvíc v téhle samsáře
To co nebolí
|
