na další stranu
Pavel Černý
TAKOVOU BÁSEŇ ...
Takovou báseň bych napsat chtěl,
aby si na ní každý uletěl.
Aby byla vtipná, cudná, ba i krásná.
A její slova doopravdy spásná.
Jenomže papír na to nestačí,
abych, když se projdu pavlačí,
uviděl Múzu, ba i Pegasa:
Myšlenku chytal spěšně do lasa.
Srdce, to mluví, však je to poezie?
Srdce, co podmanivě bije,
myšlenku nese díky rozumu.
Nelze psát přesně, dobře, bez umu.
Umím to trochu nebo neumím?
Z cigarety vyfukuji dým
a víno rudé mlčky upíjím.
Kým je však autor:Kým jen:Kým?
Zázračné verše tiše ukrajuji.
Básnička něžná čarokrásně bují.
Pravda a láska přece vítězí.
Milenci štěstím pláčou na mezi.
A už je tu konec. Marná lásky snaha.
Žena, ta mlčí a muž jenom váhá.
|
