literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

KARLÍN

Hledáme průchod,
velké ucho mezi budovami
ze skla a betonu,
na place věž,
vztyčený prostředník
nad šunkou metropole,
na koni Žižka
v celé své bídě
a na nebi měsíc,
halogenový oltář smrti,
řekla:
průduch z metra vypadá
jak ztopořenej penis, vole,
hledáme svatý Grál
v mrtvém moři reklam,
v zástavbě bez konce,
řekla:
obzor za obzorem
se tu propadá
do výstřihů Kremličkových pradlen
jako na divadle,
jako na divadle.

BRZY RÁNO

Brzy ráno,
kdy jsou barvy tmavé
a řídká mlha sedá
na kladivo slov,
ptáš se co je za zrcadlem,
co všechno je kovadlinou,
co se dere na svět,
co ještě nevzniklo,
brzy ráno,
kdy jsou barvy jasné
jenom těsně nad obzorem
a ptáci teprv přicházejí k sobě,
jdeš otevřít okno
podle platných norem,
ve výhružném tichu,
naslepo,
chtěl bys zůstat ve snu
dřímající země,
v myšlenkách a citech,
stromech kvetoucích,
chtěl bys zůstat ve snu,
jenomže jsi vězněm
běsnícího světa, jemuž
není pomoci.

SNÍH SNŮ

Slunce už zapadlo,
ale mračna,
malovaná hustým
měkkým štětcem,

ještě září v očích
zkušebního letce.
Vidíš jen to,
co chceš vidět,

vybílené kosti zvířat
ozářené zářivkou,
a usínáš

teprve když padá
sníh snů stále
latentních.

PO VŠECHNY DNY

Po všechny dny,
ve kterých mě nenapadla
jediná myšlenka,
ve kterých jsem nepocítil víc,
než prázdnou bezectnost,
ve kterých jsem nezaslechl
ani štěkot psa,
po všechny ty dny
jsem stavěl hnízda
pro ješitné opeřence,
vařil z vody
a hrál si na milence.

PTÁCI VTEŘIN

Mým spojencem
je čas,
dělá za mě všechnu práci,
jsem na konci
a je to teprv poločas
zápasu, jenž hrají
funebráci.
Mými spojenci
jsou ptáci vteřin,
dárci myšlenek a citů,
zlodějíčci
na banketech honorací,
letci nad paláci
holobytů.
Mají hlad
a chtějí jíst
a rvou se bez milosti
o kořist.

AŽ...

Až bude ticho tvým vítězstvím,
vítězným tichem tvých posledních vteřin,
uslyšíš smích, hudbu šílenství,
za hradbou sedmera dveří.

Co ozářil blesk
v mlžných představách,
to zastíní stesk
v blýskavých tmách.

Co vzešlo z paměti země,
to zapomeneš.

OČI

Neprůkazné průzory,
kterými nás pozoruje svět,
jehož horizonty, natož obzory,
zblízka raděj nevidět,
terče blízké vzdáleností,
která se nám bez důvodu příčí,
s kterou jsme však do důsledků srostlí
obavami z následků
a analýzou příčin.

NIKDO

Neslyšel nikdo pláč,
když do rulety dnů
vkládal svou bolest,
žeton vesmíru,
bůh lásky, osamělý hráč,
a byla noc,
půl jedné po půlnoci zla,
když tma, tak trochu narezlá,
žádala stíny o pomoc,
neslyšel nikdo pláč,
když do rulety dnů
vložil svou bolest,
žeton vesmíru,
bůh lásky, osamělý hráč.

NESDÍLENÍ

Jak je život těžký bez tebe,
mi ve snech vyprávějí lesy,
jak je život těžký bez tebe,
mi vyprávíš i ty,
ty, která nejsi.

VÁNOČNÍ PROGRAM

Zatímco v televizi
běží akční film,
za oknem se nehne
bříza ani jilm,
zatímco v televizi
teče proudem krev,
za oknem sníh zvolna
padá na Bezdrev,
zatímco v televizi
se herci kopou do rozkroku,
za oknem se nenápadně
blíží konec roku.

VČERA, DNES A ZÍTRA

Včera jsem přemýšlel
o dnešním ránu,
ráno jsem dumal,
jestli vůbec vstanu,
je to suma rozhodnutí,
které nemám v plánu,
zítra si dám sprchu,
pozítří vanu
a popozítří založím
politickou stranu.

CESTA

Cesta dělí kraj
na stranu a na partaj,
partaj dělí členy
na kmotry a nezvolený,
nezvolení zvolí
kohokoliv s holí,
kterej to pak s nima
elegantně skoulí.

CO JE NEJLEPŠÍ

Lepší, než příroda,
je pohoda v přírodě,
lepší než pohoda,
jsou důkazy na vodě,
lepší, než důkazy,
jsou průkazné náhody,
lepší než náhody
jsou stranické průkazy
hozené do vody.

ROZHOVOR

Pane, vy jste řekl,
že jsem blbec.
No dovolte, to bych si
nedovolil.
No, možná jste to neřekl,
ale myslel jste si to.
To si myslel holič,
když vás holil.