literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

Adam

Zabalený do plenek,
Adam — dítě boží.
Skelná vlákna myšlenek
v prázdné hlavě množí.

Diskutuje s bohy,
neví co je stres,
hluboký les touhy
míří do nebes.

Dnes burácí světem
nový megahit:
Ať génius, či kretén,
můžeš bohem být.

Barevný dialog

Tvoje modré oči...
— Já mám oči zelené.
Jako chrpy na úbočí...
— Chladná zeleň pramene.

S modří dálek nerozlučně...
— S dálkami jen vzdáleně.
...loučí se modř málo zvučně.
— Brčálově zeleně.

Bělička

Chtěl bych tě ulovit,
tvé tělo bez ploutví,
běličku z hejna ryb,
okouna z Rybitví.

Chtěl bych tě očesat,
tvá ňadra k hlazení,
jablka vybraná
ze zahrad jezerních.

Chtěl bych tě rozeznít,
bez ozvěn ozvěnu,
rozvázat uzel tmy,
na uzel svázat tmu.

Zacházka

Nesl jsem ti starosvětské růže,
pobledlý, s modřinou pod okem.
Pod Vysokou dospěl chlapec v muže,
na podzim je všechno vysoké.

Otevřel mi nehet lakovaný,
nabroušený jak kočičí dráp.
Zahrnul jsem dívčí úsměv hraný
do svých četných výdajů a ztrát.

Tvor

Co je to za stvoření?
Jako vločka sněhu
padá, taje bez příběhu...
Život? Pouhé živoření.

Co je to vlastně za bytost
a je to vůbec člověk?
Starých hradů dávný host
prodlévající na Mírově?

Je to tvor,
snad svůdce,
nebo hlásná trouba vět?

Tam, kde pohasl svět
Tvůrce,
zapíná svůj monitor.

(současná tvorba)