na další stranu
Petr Cincibuch
Smrt
Kohout skleněnýma očima čekání
vidí jen po obou stranách hrobu.
Hrobník kope za krásně barevnými
oblouky ocasních per,
začínajících světlou slabostí
přes červenou pyšnost a zlatou ješitnost,
a končících vědomostí biskupa.
Tedy nespěchá.
Potopu
Stoupá nad vědomí břehů,
a ty, ztrácejíce tak smysl, nejsou.
Lhostejnost už burcuje vztek fialovou
naftou zakrývající hladinu.
I Bůh by zaklel…
Potopu po nosní dírky,
aby nevypadlo ani jedno „povzbudivé slovo“.
Krásné peří roste ze zadku.
***
Cítil jsem v mlhách, jak mě vaše kroky
překračují,
a snažil jsem se nekrvácet,
abych vám nepotřísnil boty.
Nemohu od vás nic chtít,
a už tehdy, když jsem se zvrátil bolestí
k porozumění a k poznání, jsem věděl,
že nemám právo.
Nic se vlastně nezměnilo.
Mám jen ostře nabito
a jsem připraven se bránit.
Veteran Rallye
Přijeli všichni.
Praga Grand i Alfa, mohutný Austro-Daimler,
sportovní Chevrolet s nízkým sklem, bílý Napier,
Ford T, Mercedes-Benz, Simplex Vauxhall,
Lancia Theta, Peugeot Bébé, Renault Torpédo, MG Midget,
francouzský Talbot, Hispano-Suiza z roku 1924,
Sunbeam, Alfa Romeo, voituretta L&K, Bentley,
Lanchester, ano i Silver Ghost a moje
vínová Piccolka s černými blatníky.
Tráva, slunce, modro.
|
