literární časopis založený v roce 1964

Petr Cincibuch

Z N Á Š   M Ě   A L E   N I K D Y   J S I   M Ě   N E M Ě L

Vím to přesně, protože tu zprávu mám stále v počítači.
21.listopadu 2018 deset minut po dvanácté přistálo na můj mail šest starých fotografií, na nichž byla v zašlém stavu zetka. Před několika měsíci jsem prodal celou svou sbírku zetek s veškerým dobovým vybavením a metráky náhradních dílů. Půl století trvající epizoda jménem Z byla uzavřena. Nemám zájem. Krátký dopis ženy s monogramem MG končil provokujícím slovem: Líbí? No ano, na obrázcích byl čtyřmístný roadster od mistra Dostála, nejpravděpodobněji jediný dochovaný kus. Na fotografiích bylo zřejmé, že auto je desítky let ve stavu jak se k majiteli dostalo, nabourané, nepojízdné a dlouho parkující na veřejnosti dostupném místě, o čemž svědčily nápisy a malůvky dětí na základovkou popatlané karoserii. Zprávu mi napsala žena, ale to bylo vše, co vypovídalo o majiteli. Detektivní pátrání s pomocí zázračného internetu mě dovedlo před zašlý dům v Kralupech nad Vltavou a firemní ceduli VÁCLAV CIBULKA Pohřebnictví. Pan Cibulka před rokem podlehl alzhaimrově chorobě a jeho žena s dcerou si pamatovali, že když před 40 lety kamarád auto za láhev rumu přivlekl a pan Cibulka se jej ujal, přeložil ho na vozík používaný v jeho důstojné živnosti, zmínil mé jméno, a pamatovaly si i moji odpověď, když mi zatelefonoval. Prý jsem prohlásil: Kde to je, hned tam jedu. Ale to mi majitel už nesdělil a auto připravené k renovaci se jí nikdy nedočkalo. Tak to byla výzva. Půl století jsem vlastnil auto stejného karosáře proslavenou „ Burianovu zetku“ a když jsem se jí rozhodl vzdát, přišla nabídka na obdobné auto doslova ze záhrobí. Autem jsem byl jako zetkař fascinován a k mému překvapení stejný fanatismus sdíleli i blízké osoby kolem mne. Osud, který se nebude opakovat se neodmítá. Ještě než napadl sníh, stála zetka v mém stále ještě MUZEU Z.
Neměl jsem už na zetky ani šroubek. A na voze leccos chybělo. Koupil jsem tedy ještě jednu zetku stejného ročníku, coby rezervoár náhradních dílů. Obešel kamarády, abych navázal staré kontakty, ale zjistil jsem, že co bylo, již není. Doba, kdy já renovoval všechna svá auta je pryč i s mistry nutných řemesel k restaurování veterána. Bylo mi 75 let a věděl jsem, že když vše půjde dobře, potřebuji dva roky na to, aby se sportovní kreace Mistra Miroslava Dostála v originální zelené barvě probudila k životu. Znáš mě, ale nikdy jsi mě neměl, říká její usměvavá maska. A já se modlím k Bohu…