na další stranu
Radek Kolínský
NEZMĚNÍM NIC
Delfíni poletujou oblohou,
žraloci zahryzlý do jejich ploutví.
Stojím na balkóně,
celý to pozoruju.
cigareta
Nádech - výdech
Odklepávám hvězdný prach,
po chvilce za ním
posílám dvě tři komety.
Tohle město nosí tmavě černej plášť.
Ženský se voní parfémem Závist,
chlapi zase Hněv.
Nádech - výdech
Zase si hraju na boha,
zase ty komety,
ten hvězdný prach.
Tmavá krev delfínů
zbarvila oblohu.
Už se stmívá.
Vím, že nic nezměním,
jdu spát.
TŘEBA
Na tvé holé bříško
kreslím vlažným spermatem
svoje telefonní číslo.
Třeba si ráno vzpomeneš,
komu těch devět číslic patří.
Třeba se ozveš,
že ti chutnalo to kyselý víno,
navlhlý kyselý rty.
Nebo třeba - celá ta předchozí noc.
Třeba taky ne.
Umyješ se,
osušíš
a zapomeneš.
KDYŽ SKONČÍ SVĚT
Z domů jsou ruiny,
víří se prach.
Soví houkání utichlo,
psi mlčí – neštěkaj.
Nad lesem – pohupuje se pára,
stromy spadly. Všechny.
Na světě nezůstalo nic.
Jen ozvěna
a písek v přesýpacích hodinách.
Jako památka na to,
že svět už není.
LÓGR A POPEL
Do hrnku dvě lžičky kávy černé,
jednu cukru hnědého,
a velký doušek horké vody.
Zamíchám.
Postavím na parapet.
V krabičce odpočívá cigareta – sama.
Vytáhnu pomalu,
mezi úzké rty vložím ji.
Zapálím.
Kouř zbarví den
nijakostí.
LEDNOVÉ RADOVÁNKY
Miliony sněhových vloček,
tisíce myšlenek tohohle města,
nespočet zamrzlých úsměvů
a dvě labutě.
Dvě labutě
píšící svými pery
na hladinu rybníka
milostnou poezii.
NE-MILOSTNÁ
„Lásko?
Pojď,
budeme se konejšit..“
slibovalas na začátku.
Přitakal jsem.
Po čase
vzal jsem
růži za stonek
a tvoje tělo
květy obsypal.
Tys
vytrhala trny
a nabodala mi
poblíž srdečního svalu.
Prací se prý
snáz přechází
na lepší myšlenky.
Tak jsem v kanceláři
zapnul poštovního klienta
a obdržel spam navádějící
ke zvětšení penisu.
|