na další stranu
Oldřich Damborský
ODCHÁZENÍ
Horký sníh se roztavil v bledém slunci
za odcházející zimu nedáš ani zlata unci
jen hejno havranů krákorá smuteční marše
první sněženku jsem v mědi stébel našel
SVATEBNÍ SNĚŽENKY
V chladu sněhu bílých šat
bledý zelený úsměv
ach bože jednoho muže
celý život milovat
a pro jiné nemít ani úsměv...
JEŠTĚRKA
Zelený ještěří ocásek zůstal mi v dlani
když jsem ji chytil a ona se opalovala
na kameni
Je to jako chytit ve slunci tvé pousmání
když pohazuješ blond vlasy ve větru
a zlato ti těžkne na rameni...
BARVY JARA
Blond nad zelení
blankyt nad hnědou
nachová nad měděnou
Barvy jara bijí do očí
a srnky nelení
své baletní tance vedou
mezi pistáciovou rezedou
a oka pytláků
lehce proskočí...
POD SOUMRAČNOU OBLOHOU
Když jdu pod soumračnou oblohou
a věrného černého psa po boku
vím že tvoje slzy za nic nemohou
ani pár zvadlých žlutých růží úponků
Neplač malá tak to někdy v lásce chodí
jednou závrať podruhé jedovatý blín
nevyhne se tomu chuďas ani blahorodí
té síle a omamnosti jako z těžkých vín
Když jdu pod soumračným nebem
vzývám domov lásku přátele
vinnou révu jež je pro vinaře chlebem
a skřivánčí sonety zpívané nesměle...
ULICE NAŠEHO CHLAPECTVÍ
Vlahý vítr se prohání Uličkou
tou ulicí našeho dětství
kdy hráli jsme hru - semulu
jarní hry a taky vyhrávali
se skleněnou kuličkou
a Foglarovy romány
byly naše
náboženství
právě když včely se vracely
z květů do úlů
To byl ten čas malin nezralých
hráli jsme ve světle lamp
vybíjenou
a prvně oslnil nás dívčí smích
i když každý z nás byl desperát
a drsný tramp
teď větry jiné vlny kalnou řekou
ženou...
|