na další stranu
Oldřich Damborský
Milý pane Hess, srdečně Vás zdravím ze zasněžených vinařských Bořetic. Zase uběhl nějaký ten čásek a já Vám posílám nějaké básničky do nového čísla Divokého vína. Už se stále opakuji,ale zase si neodpustím napsat vám,že jsem kvůli rodinným i osobním záležitostem dostal k čtení 45 čísla až tuto sobotu,ale zase jsem básničky a povídky četl jedním dechem a na jeden zátah až do půlnoci. Přečetl jsem si ohlasy na Váš románu Čtyřúhelník a je vidět,že jste úspěšný jak v obsahu, tak při prodeji. Moc blahopřeji a přeji vám mnoho úspěchů také při realizaci dalších babyboxů, což píši pokaždé, ale je to taková potřebná a záslužná záležitost,že si neodpustím napsat i toto. Mějte se fajn, buďte zdráv a v pohodě Vše dobré přeje
Olin Damborský
(zase píši bez znamének)
Nad obrazy Antonína Vojtka (reminiscence)
HÁJENKA - LUŇÁCI
Kdo se skrývá za žlutým oknem
daleko od hlučícího dav?
Třeba si jen čínského čaje lokne
a japonských básní má plnou hlavu
Ujídá chléb se sádlem a solí
u hrubě ohoblovaného stolu
a ať se zeptáš na cokoli
usměje se tvému světabolu
Však to ví jen černí luňáci
kroužící v černočerné zimní noci
pohrdající JPS navigací
vrátí se střemhlav do hnízda
své moci.
NAPŘÍČ PÁLAVOU
Klikatou polňačkou
sluncem i stínem
vinohrady i lesem
šli jsme za studentkou žačkou
jíž bílá skála byla klínem
a zeleň zeleným esem
trumfovalo nás jaro
ale my jsme měli v rukávu
Jockera polibku
líbali se víc než bylo
zdrávo
do klína jsi mi položila hlavu
a včela slétla na kytku...
SOUMRAK NAD MOŘEM (PRIMOŠTEN)
Původně jsme chtěli jít
na oranžádu do restaurace nad mořem
ale pak se oranžové slunce
šlo do moře utopit
a soumrak ve fialovém motýlku
k nám popošel
a nabídl nám koktejl nebe
na vysoké stopce
celé v něze
a my jsme odhodili předsudky a plavky
a proplavávali jsme se tou sametovou náladou až poslední paprsek cinkl o kameny věže Konzumační lístek byl krátký
- tři pusy s pěti hvězdičkami
(nad hlavou)
ZPĚV INDIÁNKY (JARMILE)
Šibalský úsměv a kaštanové vlasy na mikádo v bledém slunci jsme procházeli krajinou duše
- v blankytu nebe se procházelo beránků stádo a přece listí padalo lehkostí peří tak jednoduše
Pod víčky jsem měl ještě střípky prošlé noci francouzské polibky a hlazení ňader oválů povídání na dřeň pravdy smích svépomocí roztrhly se smuténky jako šňůra černých korálů
Pak tanec při zpěvu indiánky Shainy Twain ladné pohyby pomalu jsi upíjela muškátu dvojku veselost jsou pírka ptačí bylo nám spolu fajn a já z radosti po třiceti letech udělal na zdi stojku
Co jsem viděl
Viděl jsem v deseti sovětské namyšlené tanky a s naivní radostí sbíral vystřelené patrony slyšel svého strýce Štefana zlostně klít
Viděl jsem tátu jak prosí očima o doušek minerálky na dýchacích přístrojích přitom by si mohl koupit půlku továrny Mattoni už má na nebesích klid
Viděl jsem v sedmnácti svého dědu Václava jak chřadne tesknotou ze skonu svého chlapce Josefa co ubili ho bez soudu bohorovní komunisti
Viděl jsem jak na Pražském hradě vlaje zástava a studenti křičeli Máme holé ruce!Jak zášť policie se po nich rozsévá a byli na dlažbě se svíčkami jako nevinní buddhisti
Viděl jsem svou třetí lásku jak stékají ji slzičky štěstí když jsem jí řekl že ji mám rád láska je nábojnice s plyšovou střelou nedevalvující jen ona by nás spasila
Viděl jsem nový zvon jak stoupá do kostela u náměstí a v novém tisíciletí oběhla myšlenka ve vteřině svět dotekem netové klávesnice viděl jsem v půli února letícího motýla
|
