na další stranu
Juraj Kuniak
ČÁRA HORIZONTU
Fascinuje mě místo, kde se obloha stýká s mořem.
Čára horizontu.
Nad ní se vznášejí rackové, letadla a oblaka.
Pod ní je voda plná žraloků, chobotnic a smrtonosných medúz.
Ale dá se to i obrátit:
Nahoře uragány, smrště, cyklony, bouře, čárající blesky...
Dole delfíni, kouzelná bariéra útesů,
tišina podmořských hlubin...
Nahoře není jen dobro a dole není jen zlo.
Ani Bůh není nahoře a ďábel dole.
I Bůh i ďábel jsou všude a ve všem,
pronikají do podstaty věcí,
vniknou až do duše člověka a člověk volí:
Boha, nebo ďábla.
Boha mám rád.
Ale k čemu je ďábel?
Aby vznikl prostor pro svobodnou vůli?
Svobodná vůle mě přivedla sem.
Hledím na čáru horizontu a nemohu se vynadívat.
Přeložil Emil Charous
"Vaše báseň je mi velmi blízká; v dobách, kdy byla žena ješte zdravá a jezdili jsme každý rok k moři, mě čára horizontu moře a nebe rovněž fascinovala, zvlášť vpodvečer, když obě veličiny hýřili jedinečnými barevnými valéry. S civilizací kdesi daleko za zády jsem měl pocit, že tá čára signalizuje věčnost a že se mě málem dotýkají elementární síly země i toho nahoře. Jenže viděné i slyšené mě přesahovalo natolik, že se mi myšlenky rozbíhaly a zůstalo jen u toho okouzlení. Vy jste vyjádřil presně, krásně a s příkladnou jednoduchostí to, co mně unikalo. Tahle schopnost domyslet a formulovat to, co jiní jenom tuší, je výsadou dobrých básniků a já Vám k ní i k Vašim veršům úpřimně blahopřeji!"
Emil Charous, Praha
|
