Kateřina Lynn Dušková

Kateřina Dušková se narodila 10. listopadu 1988 v Opavě. Uměním se začala zabývat ve čtyřech letech, kdy poprvé vzala do rukou zobcovou flétnu. Tu později nahradila příčná varianta. V šesti letech nastoupila do pěveckého sboru DPS Jeřabinka, pokračovala v OSS Luscinia. Prostřednictvím zpěvu měla možnost poznat mnoho cizích kultur, národností, tradic a zvyků nejen na evropském kontinentu. Se psaním veršů začala na základní škole, na gymnáziu tvorbu prohloubila a rozvinula. Tematicky se zaměřuje na mezilidské vztahy, prolínání umění, života, techniky a přírody. Poezie s lyrickým nádechem čerpá inspiraci v surrealismu, dadaismu a poetismu. Prvotní tvorba byla vydána v elektronickém časopise Divoké Víno. Po absolvování Mendelova gymnázia v Opavě nastoupila na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde už druhým rokem studuje obory Český jazyk a literatura a Sdružená uměnovědná studia.

E-KOCOUR NA KOLEČKÁCH

Bulvární prožitek
Kutálí zamotané klubko
Sadu barviček na protáhlé plátno
Malířsky vychutnává sílu okamžiku
Zády opřela se panička o železnou tyč
Kocour černočerně v koutu obydlí
Elektronickou hudbou rozpustil
Přirozenost monotónní
lávou zrcadlení
Žhnoucí.

1. KONVENČNÍ (VIP)

Zastřihli holubici poetická křídla
Bělostná jako poupata sněženek
Jenom smrtihlav potutelně kuká
Řasou povědomou, horem sklopenou
Vprostřed jara postmoderní kapky
A Picasso bezmocně mrštil paletou
Na avignonské slečny a tu roztříštil se
Jako omluvný tvůj úsměv s kytkou růží
A lahví portského, když docházela slova
Ne, nejsem Dumasova rudá Kamélie
ale pouhé smítko, co prohání se zemí
se zorničkami neznámými ruku v ruce
s tichými kouty všude vyspělého světa
vystrašeně pulsujícím pseudo-srdcem
Proč v černočerném moříte ho téru
A topíte ve veřejných záchodcích
Ve splaškách moderní společnosti
Mezi kravatou a bezdomovcem
Jděte k čertu se svými vynálezy!

Jsem konvenční ekonomickou nulou
Co píše básnické sračky
Když plivou chlast lacině do obličeje

BLUDNÝ HOLANĎAN

Poletovala moucha. Krajinou bledou
oblohou prstýnků nad žlutou fasádou

bludného Holanďana. Modravé oči!!
Kampak míří muška z ledového kovu?
Cestičkou zdobenou sirými větvemi

teskně sopránem. Teskný za horama
otisk umělcových bot. Pročpak hledat
slova rozmrzelých viníků? Neví sama.

Muž sklopil oči rybníku.

FONTÁNA

Bělmo v sametu se rozplynulo
Jako pavučina rozpraskaných žilek
Zapálenou fontánou kohoutkové vody
Vprostřed modré studně s nekonečnem
Biograf života a ruka dopadla
na mou. Vlákno rozžhavené nadějemi
ve vakuu rozplynulo se v mém klíně

MINIMALISTICKÉ MOŘE

Sahara zmodrala
Pohledem dotykem
Levandule klasu - pod
Deštníkem tepe mému
Minimalistickému tělu
Karmínová - rozfoukaná
Barva na zasněžená ústa
po surrealistickém moři
temným života korábem s
Rimbaudem na stožáru jako
včera rozvinuté prsty ve větru
(rozkapané zorničky) vzduchem
Nechat se unášet a pole louky lesy
A vřídla severská nad polární září
Klapou objetí kovových tkaniček
Řasami na bouřlivém dně oceánů

PAMPEÁTR

Zneuctěná poezie
V norkovém kožichu s černočerným boa
Prohýřili svatojánskou nocí vlastní úsměv
v kostkovaném šatu z klauna udělali vola
čelo se zamračilo nebe a ustal srdce zpěv
jen sedmikráska kvete, dechem louka žije
uším našeptával havran Edgara Alana Poa
nudným amfiteátrem té zneuctěné poezie.

Secesní dáma tu cpala se párkem v rohlíku
Kečupová ústa našpulila na svého muže
Moderní žena s diamantem lásky v malíku
Konzumní zboží sbalené do lidské kůže
Štěstí odplavalo vodou s šátečkem v balíku
Básníku, tvá ústa, zde kvést by měly růže.

Robinson v pozdraveném saku od ptáka
Spatřila jsem, jak ránem pozoroval červánky
Trpce se zasmál, havran na římse ať zakráká
Zaslechla jsem podrážku na listech čekanky
Uronily kapky nebes řasy, tvářolící mraka.

V zástupu davu s pampeliškou ve vlasech
Tvou flétnu, léto smutně minulo, jsem rozehrála
V černočerném stínu, v prožitých klasech
Elektronických úsměvů malířova ruka tancovala
špička baletky zazněla v lidských hlasech.

Po sedmi nočních časech "Strč prst skrz krk"
Bez přihlouplých otázek, šprýmů, očí úkosů
Milujeme za sto dvacet na hodinu Vrků Vrk
Poctivě a efektivně dostal chrobák po nosu
Bebebe do duše lálo, do zadnice berany Trk.

Zneuctěná poezie
CHACHACHA po žalné zemi uválela smíchy
Koonsova hafana a dva strakaté kolibříky
Jen ať přešťastně se tlemí, životodárný kýč
Je to skvělé, prostě super! Sem z toho pryč!

...VE SNĚHU

SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE
SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE
SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE
SRD-CE SRD-CE SRD-CE SRD-CE _ __ z parchantěl a

KARYATIDA

ZEĎ! Tvé rozhazování s
Prospanou lampičkou a
Karyatida slova rozcákala
Mýdlovou vodou! Pozlacená
Ryba večeří s podnosem
V inkubátoru a prohazujeme
Menstruující závěrovou
Sobotu clonou Stočena v celu
Loidech "Miluješ?" Zvracím
Sen zchemovaným pohledem
Na elektronech ZDRHLA! své
Jméno

ANIMA

Tečkovaný koník
Ve sněhově podkované extázi
Rozemlel písmenka na stránku
Do emocionálního dopisu Kruh
Zčervenalé pokožky (průsvitně
hrot a hrotem roztočené moře
monstrózního A00) Fialové HEJ
Čárkového kódu PÍP - a nástup
Na řadu! Do řádu, vy konformní
Cvoci! Koloritem vytetovat mé
Rety do vašeho srdce! Vzdorné
Lynn Ve Jménu Lásky, Života a
Poetické duše! Kosmické dada
Zazvoní na hrany rozechvělého
Podpatku. Světlou tmou Anima
Na piedestalech Ve virtuálním
Vlkodav a Kohoutek a Chlast
Nafukovací velryby. Smrtelně
Živelná nařasenost Krajek RVE
Mé světelné Psyché

HRANOSTAJ

Koruna z neonu Melodie
(Rozhodili poupata květy
trny) železné ve skleničce
Sektu odpoutaných bublin
Ostrá lásky chuť - Šunková
Pokukující kukadla Rolky -
Nemohu podmalovanými
Řasami nemrknout…Saint
Chapelle nemá hranostaje
Sešněrovaného drobnými
Imitacemi dvornosti. Pod
Ostruhami kožešina kostí
Protkaná koloritem korálů
Živůtek? Život jim sluší!
Glóbem stvořených dnů

MŽIK

ZAMRZNUTÍ:
00:00 31.1.2010
Šípkové keře ševelily
S dojemným úsměvem
Dítěte Alenčin králík hop
Nohu z nory Geometrické
Fantazie (Helmou vytetovaná
Na blikající okamžik Fiktivního
Jména) Hrazdou roztočených
Světlometů - a neusínám a bdím
Nad krabičkou zápalek - a bdím
POSTÁVAJÍ V POHYBU A (...)
Proškrtané e-rampouchy na šálu
Sněhulákovi (on uhelně se usmál)
001 dřevěného pohledu a dvou
Knoflíků a kamínků V symfonii
Klaksonů stéká inkoust Večer
Se opírá o duhu? Duhovkou
Rozvlněného břehu vedle
Ferdy Mravence a Divy
Slyším červenou
Zakulacenou
Linii puntí
ků