Martina Hlavničková

LEDOVÉ VÍNO

(24. ledna 2010 - pro Pavla)

Město se převléklo z šedi své do běla
a já jsem v době té potkala anděla.

Amor nás zasáhl dle svého plánu
a srdci k srdci tak otevřel bránu.

Zdánlivě nehostinné období lednové,
přináší lásku sladkou jak víno ledové.

I malá chatička je sněhem zavátá,
u krbu teploučko, odbyla devátá.

Jak záře ohnivá snoubí se s nocí,
jsme k sobě poutáni magickou mocí.

Ukryti před všemi, před světem širým,
jsem jeho milou a on mým milým.

Osud nám otvírá červenou knihovnu,
něžně se prolíná fyzično v duchovnu.

V milostné extázi jsme jednou bytostí,
kéž tento okamžik stal by se věčností.

Všechno je napsáno, všechno je dáno,
co zítra dočteme se není však známo.

Co když co dnes máme, najednou zítra zmizí,
co včera bylo naše, bude nám náhle cizí.

Kdo po jistotě touží, nalézt ji může v ledasčem,
kdo v lásce ji však hledá, je věčným hledačem.

NESLYŠÍŠ VOLÁNÍ

Neslyšíš volání, kde jsi můj příteli?
Včeras mi lásku svou vyznával v posteli.

Šeptals mi do ucha z lásky své vyznání,
mé srdce jako zvon na poplach vyzvání.

Byla jsem chtíčem tvým, jen hračkou nicotnou?
Ve chvílích nejtěžších, nechals mě samotnou!

Mai



Mai