na další stranu
Luděk Krása
CO JE ZA NEBEM
Za sněhem vidím sníh,
za tebou tebe,
za nebem vidím nebe,
plné sněhu.
B E N Á T K Y
Bylo to už dávno,
Benátky,
náměstí sv. Marka
a fotografie
před gondolami.
Vypadali jsme na ní
jako poslové z východu.
Podivné klobouky
i kabáty podivného střihu.
Majitelé zlatnických
krámků,
majitelé krámků
s vínem,
kteří stáli před svými
obchůdky
a lákali turisty
do jejich útrob,
jako by nás neviděli.
Myšlenkami jsme byli
ze střední Evropy
a tak trochu z východu
i když jsme to
sami sobě nepřiznali.
Dnes s pohnutím
jsme přijali zprávu,
že náměstí sv. Marka
je pod vodou.
A gondoly?
Gondoly zůstaly gondolami.
A co fotografie?
Fotografie se západním
střihem kabátů
a západním střihem myšlenek,
té se nedostává.
KOPRETINA Z JINÉHO SVĚTA
Potkal jsem ji, už pokolikáté.
I tentokrát neměla namalované
rty a obočí.
I tentokrát se jí
uprostřed rozkvetlé louky
nedostávalo pestrých
lučních květů.
Přesvědčovala
všechny kolemjdoucí,
kolem lezoucí havěť
a když jsem přišel blíž,
jakoby mne poznala,
přesvědčovala i mne:
"Ne, to nejsem já,
vždyť nemám oči,
abyste mne viděli,
zbytečně hledáš
má ústa,
můj milý."
A kolemjdoucí
a kolem lezoucí
přitakávali:
"Ne, to není ta,
kterou hledáš,
se kterou spáváš,
se kterou se chceš
ještě jednou
rozloučit."
Ne to není ona,
kopretina,
kterou má v ústech,
je z jiného světa,
vyplivne ji jako párátko
(asi se neumí chovat,
když je z jiného světa)
a vábí mne,
abych šel s ní.
Ne, dneska se mi to
nehodí, snad až příště.
NIKDO SE MNE NEPTÁ
Co po ní zbylo?
Jenom papírky
na čištění brýlí -
Brillenputztücher.
Jakoby to byla
svatokrádež
čistit brýle,
když není očí,
když není brýlí.
A co vlastně je?
Nic, nic,
co by stálo za řeč.
Jsou jenom mé oči,
jsou jenom mé brýle,
na to se mne
však nikdo neptá.
SOUMRAK
Tak dlouho,
jak jen to může být
do okvětí
padá soumrak
a takto hovoří
s květinou:
"Zavírej se
a já ti přečtu
ukolébavku
až neodoláš
a svými plátky
tak jako dlaní
zakryješ svit měsíce."
Nastane noc
a všechny květiny
zapomenou na soumrak,
jako by nikdy nebyl.
TY NEVYSLYŠENÉ
Někdy je romantiky příliš,
někdy se jí nedostává.
Romantika
letního jitra,
romantika
letního poledne,
romantika
letního podvečera,
romantika
letního večera
a v noci padají hvězdy.
Řekla mi,
abych si něco přál
a já jsem ty hvězdy
hledal v trávě.
Teprve až zrána
ty nevyslyšené
zůstaly v kapičkách rosy.
|
