|
na další stranu
Luděk Krása
VZPOMÍNKY
Když sněží z jabloní
do tmavomodrých bezů
a přihlížejí
odkvetlé třešně,
něco, snad od srdce
k duši, pohne se blíž.
Je toho příliš najednou
- jabloně, bez
a odkvetlé třešně.
Hlavně ty odkvetlé
třešně mi nedají spát.
JEN POOTOČIT ZEMĚKOULÍ
Velcí černí ptáci
klovají
žlutými zobáky,
až z toho hlava bolí,
pod sněhem nacházejí
zbytky diagnóz,
které se několikrát změní,
než doktoři přijdou
klientům na jejich jména.
Černí ptáci
a pacienti, boží stvoření,
se do bohnických alejí
každou zimu vrací
a navzájem se počítají,
kdo je tu více doma,
zda je více
zamřížovaných oken
než loni,
zda je více vykouřených
cigaret,
zda je více švestek
z kompotů proti zácpě,
zda je více schizofrenie
a druhých hlasů,
zda je více stromů
v bohnických alejích,
které navzdory
všem přírodním zákonům
pochodují občas
proti vám.
Přesto přese všechno
je nejvíce zoufalé snahy
pacientů pootočit
bohnickou zeměkoulí
do šťastnějších severních
a jižních pólů.
Nejsem si však jist,
zda přibývá šťastných
doktorů.
BUĎTE TAK LASKAVÍ
Buďte tak laskaví
a lehněte si do trávy,
jen nepřekážejte
poutníkům a cestám
snít o nedozírných dálkách.
Pokud možno nešlapejte
na mravence,
kteří nesou dvakrát tak
velkou kládu, než jsou oni,
a my vážíme dvakrát
tolik s nákupem
ze supermarketu.
Po cestě k cíli, který mají
mravenci v sobě
předurčen,
nás neomylně vedou
zvědavá tykadla,
v nás umně zakódovaná
množstvím katalogů,
podpásovými reklamami,
orientačními plánky
a různými kompasy,
vedoucími neomylně
k davovému šílenství,
k velkým obchodům -
velkým modlitebnám,
kde vzýváme vyšší mocnosti,
aby vyslyšely naše nesplněné
touhy,
kde navzájem ušlapáváme
sebe i svoji předstíranou
skromnost.
Co supermarket,
to nová filozofie života,
co plný vozík s nákupem,
to nová, konkrétní
představa o životě.
Zadní dveře od kufru auta
pohlcují obrovské náklady
a s nimi i pocity velkého
zadostiučinění.
Nezapomněli jsme ani
na onu mravenčí kládu,
dvakrát tak dlouhou
než je naše auto.
Vycházíme
ze známé, ověřené poučky:
Co je velké, je také
ušlechtilé.
Nechť si sousedé
všimnou,
že máme dost velký
zavazadlový prostor
či zahrádku,
že onu kládu,
která nejvíce bude
budit pozornost
našich sousedů
a celého baráku,
bez problémů
dotáhneme do našeho
mraveniště
ve třetím patře.
"Dobrý den, pane Nováku,
opět nějaký přírůstek
do rodiny?"
ozval se soused,
který ve skrytu duše
možná předpokládal,
že by se mu ona kláda
mohla hodit,
třeba jen na chvíli,
možná na podepření
svého sebevědomí.
Za zavřenými dveřmi
jsem ještě slyšel otázku,
v jakém že supermarketu
jsem udělal tak
dobrý obchod,
zda jsem měl při jízdě
konec klády
červeně označený
a proč právě červeně,
zda to má nějaký
hlubší smysl?
Připadal jsem si
jako mravenec,
kterému chtějí
tak pěkný klacek vzít.
A proto buďme tak laskaví
a lehněme si do trávy,
v žádném případě ne však
na asfalt příjezdových tras
a zvláště ne na
vyhrazených stáních
pro invalidy,
jen nepřekážejme
asfaltovacím vozům,
poutníkům a zákazníkům
(je jich jako mravenců)
snít o nedozírných dálkách,
o nových a nových
supermarketech.
PROČ...
Proč dovedou být lidé zlí,
když na svůj osud pohlédli,
udělalo se jim špatně
a to nenávratně.
Stále svou zlobu rozdávaj,
ukazují na světa kraj,
jenž museli projít se zlobou
bez lásky, nikoliv náhodou.
Vymlouvají se na celý svět,
proč museli život proprdět,
proč kazí životní prostředí,
nevědí.
Tak tedy dámy a pánové,
ten svět ještě není hotovej
a dá si pozor na lidi,
kteří se za zlobu nestydí.
|
