na další stranu
Milena Fucimanová
JSOU TAKOVÉ ŽENY…
Jsou takové ženy co dozrávají v supermarketech
jak zimní jablka na parapetu
Nedočkavýma rukama
v sobě napění šťávu
která je naleptává
Z kotle hojnosti občas zasyčí pára
a poraní ženám tváře a rty
Nic je v tu chvíli nebolí
To až doma …až v noci
si nanášejí na bolavá místa mast
kvůli které je jejich mužové nemohou políbit
NIKDY JSEM NEBYLA…
Nikdy jsem nebyla Rebeka u studny
ale těch kýblů vody co jsem nanosila
Voda to neprozradí ona ne
není tu coby svědkyně
Je jenom pitná proti nepitné
Někdy se cítím jako lávka přes potok
krocená krok co krok
Ale častější jsou noci krásné tím že jsou
nikoli tím jak působí
STÁRNUTÍ
K čemu ruce? Abychom měli co strčit do rukavic
stejně jako nohy do fusaklí
(nejčastější dárky pro bábrle když se ani v OBI neví co by…)
Bože! Nejde o zimu
nejde o zkřehlé tělo
to můžu pořád ještě zahřát slivovicí
ať už se kolem varty motá kdokoli
Letos budu fotit schválně
digitálně
třeba závěj sněhu zválenou srnami
BEZ ODDECHU
Taková láska až z ní jazyk modrá!
Netopýr přes den spí
Okno mokvá a zařinčí
Chléb s máslem zespodu zelený
jak mladé žito
Mlází nerytmicky hřebelcuje větrům syny
a slunce vstává o půl čtvrté ráno podle vyšších dohod
a jedna z hvězd - nikdy předem nevíš která -
odpáře z cípu nit
zatne ji do stromu
a on se skácí proti všem zákonům přírody
a vykrvácí
DEN STÉKÁ JAKO MED…
Den stéká jako med
ale ke včelám je hluchý
Co na tom že v květinářství mají ještě otevřeno
Do sklenky od okurek táhle naprší
NEPLAČ…
Neplač To je to jediné co nesmíš
Stačí že déšť se oknům rouhá
a po klávesách žene veveřici
Zvíře je zděšené
a spustí do strun zbylé ořechy
Zrzavý menuet zní jako od Mozarta
DENNÍ MENU
V hospůdce U Nudle
menu za šestapadesát
Kačena divoká voní jak
viola da gamba
mastnými strunami
porcovaná
POLOŽILI MI NA TALÍŔ DVĚ HRUŠKY …
Položili mi na talíř dvě hrušky a řekli JEZ
Šťáva v nich cinká
jako řetízky harémových krasavic
( Jsou z naší zahrady letos se urodilo)
Chuť hrušek se prohýbá v bocích
rytmus tance je udolá na míse
a svlékne nožem
JAK V BRNÉ VRČÍ PSI
Jak boží mlýny
jako okaríny
Ulice zvaná Svah je vskutku nakloněná
jak zbrkle daný slib
Šla jsem tu s tebou a hádali jsme v kterém domě
by nám otevřeli a dali pít
Už se to nedovíme
Vrčení psů …hlubokým témbrem na zem kane
odporně napomádované
KDYBYCH…
Kdybych si měla vybrat píseň poslední
bude to o té huse divoké
strelené do boka
co tady svoje mladé zanechává
A potřebuji slyšet Neblázni Nedivoč
Vždyť jsi zdravá
A potřebuji s někým zajít do hospody
kde ještě dříve než si objednáš
nesou ti černé pivo Znají tvoje chutě
Je tady nakouřeno a hlučno
těsno jak ve šrajtofli
plné drobasů
co občas cinknou jeden o druhý
a zkouší tuš:
pro všechny na place
|
