na další stranu
Milena Fucimanová
TADY BY SADAŘ NEBYL K NIČEMU
(Solánovi)
Mám smutnou zkušenost že nikdy nic kloudného nenapíšu myslím-li předem na báseň jako na dílo kterým se budu prezentovat Neboť kdo jsem, abych si směla osobovat právo vetřít se lidem do hlavy a sázet v nich vlastní puškvorce Jenže teď zrovna potřebuji s někým mluvit o jednom močálu v Járku O bažině kterou by nikdo nenazval tůní tak byla odpudivá mírně zapáchala neměla jméno boží muka bys v její blízkosti nepostavil jabloň nezasadil a v noci se tomuto místu raději vyhnul Z dětství si vzpomínám na páchnoucí tenisky když jsem si nedala pozor a vešla Ale nikdy se za mnou nezavřela voda
Až teď: kdy si sama připadám jako nehybná tůň jsem se dočetla že mokřad je požehnané místo kde voda odpočívá
Chtěla jsem kdysi složit báseň z rodu zlatých řas: chromolin Pod povrchovou blanku vody Verš aspoň jako skřípinec jezerní Ale žádné mé slovo neobstojí ani před larvami komárů Ale včera takové našel kamarád Soláno: Náš Davídek nikdy nebude nic umět Nikdy nebude nic vyrábět Po celý život bude odkázán na pomoc druhých a všichni kteří mu pomáhají rozmnožují dobro a lásku na zemi
Vzpomínám: močál nebylo vidět Od jara do podzimu utajený pod živou ohebnou, zelenou pokrývkou Tady se stvoly netrhají do kytice Ani na slavnost Ani na hrob Dnes mě víc zajímají jejich kořeny Stačí sáhnout a nahmatat puls Oddenky s příchutí žalmů Řapíkaté listy s čepelí uslyší Modest Musorgskij a napíše novou variantu Noci na Lysé hoře Květenství šmelu okoličnatého vypadá jako barevný ježek uprostřed tří lístků kališních a tří korunních bílých či purpurových zespodu zelenkavých Vachta trojlistá jinak řečeno hořký jetelíček tančí v baletech Griega a Čajkovského Tak praví Pohádkář
A takto se dělá báseň: citlivka cizelovaná jako filigrán Jenže báseň je jadřinec Někdy podmáčená louka Jindy prosak z propustných vrstev Ale omyla bych si ruce v močálu? Jak tě to mohlo napadnout! Co tedy báseň je?
Na vysokém břehu nad močálem mi maminka přikládala jitrocel na podrásané nohy Za plotem kácel staříček švestky napadené šárkou V tu dobu byl už dva roky po smrti ale se sekerou to pořád uměl To on mi nedovolil hledat pod listy zblochanu nebo žabníku-alismy olivově zelená nebo tmavě skvrnitá vejce chráněné bekasiny otavní To abych se na jedno léto sama stala bekasinou: stydlivkou s maličkými vyjukanými prsy které palčivě rušili uhrovití spolužáci z osmé A
RAMSARSKÁ ÚMLUVA
Tenkrát i dnes se tu hemží klášterním tichem pavoukovců a vážek Titěrné životy Tady a teď! Je tu pcháč bělohlavý jako úsměvná zmenšenina bůžka bez obětiště Také bahnička jehlovitá hodná panenka s okvětím jako štětinky Ale i jedovatý pryskyřník K tomu ďáblík bahenní se zašpičatělým toulcem a s palčivě jedovatou látkou dobrou proti hadímu uštknutí Jen proti kostižerné touze po slávě neexistuje nic
Tím méně capart-verš
Ale zpět k močálu V zimě je k nepoznání: jako by z darů odsvěcen Nemůžeš se tu klouzat Nic tady nepředváděj Špatnou báseň stejně neohřebíš Fotím strupaté keře Ale fotka se nepovedla Havrani jako lesklé žehličky přesto sníh pořád krabatí Co se mi děje v této jediné chvíli kdy cítím jak mi řehtá cosi v hrudi od kopytí se světlo odráží ale slova jsou zaťatá Co se mi děje? Všechno a nic
Oj básni, básni! Ty nejsi stálá Jak ta voděnka mezi břehama Postavím klášter mezi horami Tam budu bývat bez milování
|
