literární časopis založený v roce 1964

Jitka Fialová

S jarem mi vyšla básnická sbírka Pentimenti, v distribuci internetových knihkupectví. Pokud by si někdo přál s věnováním, bude mi potěšením. Stačí se ozvat na fialovajitka999@gmail.com.

JE MNOHO

k rozdání z našeho vědomí
když zdání poutají stesky

stezky v nichž hledáme
vzájemnost
z nejtenčích

stále jsme potoky
v rýhách svých hemisfér

u cílů ti samí
o vůli
o rukách
zvednout se do sebe

K TAJEMSTVÍ VEDE OBRAZNÝ MOST

stará ulice
od silnice sevřená domy
neumožní náhodným lačně krást krásu
průzory tvoří jen vchodové uličky
s méně či více ochotnou brankou

k tajemství vede obrazný most

za domy krajina – volný svět zahrad
v němž oko nevnímá drátěná oka
limity plotů tam kam se dohlédne
linií svahu
minulost s budoucím
přítomným dědou
hůlkou a motykou spoutaná vůle

vzhůru a dolů
do hlubin hlubších
kovem srdcovky

klid živo neživo
šťavnatých sklizní i zprahlých let

pod všemi maskami stejného nebe
s hovory přes plot
až kam se doslyší
a kam ne pomůže pozdravné gesto

sousedka zemřela
něco se změnilo
když někdo další koupil si dům

a podél plotu připevnil clonu
soukromí
nechápe jenom náš pes
přes týden na tu věc a
bezobrazné za ní
štěká
štěká
šteká

HAIKU:

obchází záhon
s francouzskou holí –
v pravé motyku

ZAHRADA

myslím si tráva
vidím trávu

myslím si jabloň
vidím jablko

myslím si zahrada
nevidím nic
jen kousky zeleně prorostlé sítnicí

pokud však skloněný ožíná mezky
nebo v ní podzimem zarývá léto
právě on stává se faktickou zahradou
hůlka rýč motyka - opěrný plot

na devět křížků nad devět brázd

až jednou předá mi všechna svá žezla
jak ho znám nejdříve pořádně zahřmí
plnými sudy ozve se hurónský smích

***

autem domů –
přes prokácený les
blikají červánky

CO SLOVO TO ZRNO

pohlaď svůj hlas než zlomíš jej v půli
jestliže mysl je krajina pustá
co slovo to zrno odlučné žuly
vždy pravá chvíle brousit hrany
jen prosím nedláždi bezcílnou cestu
everest v gestu
nechej rozehraný
mimické svaly už vytvoří ústa