na další stranu
Jitka Fialová
PENTIMENTI
pozoruju co se kde šustne
příroda umí být rychlá
až tě za sebou ztrácím
připomínáš se mi
vzletem ptáků
překvapenou zvěří
křupáním listí
uhnaným dechem
jmény jež stále dobře znáš
řekneš je a detaily nechtěně napadnou kontury
pak každá srna pták buk slepenec já
vypadá jako něco
co bylo dávno a tolikrát něčí představou
o pár tahů skutečnější
než když se rozumně plním vrstvím šrafuju
abych svému doufání zakryla vylézající siluetu
než se doopravdy ale doopravdy zapomenu
uprostřed někoho
v němž to krásně neznám
jako tuhle cestu
s doupnými stromy
proměnlivostí úžasně známou
tolika lidem ptákům…
odnášejícím i přibližujícím skutečnost
tak nenuceně že bolí
příroda umí být rychlá
koňadra je za určitých okolností pěkná mrcha
říkáš
středem břicha se jí táhne černá čára
říkám perspektivou střelenou z našich ukazováčků
pravý čas ohnout je v kloubu
ruce propojit háčky
pravý čas zachovat finální obraz
dojmy přeci nemůžu vrstvit donekonečna
proto je věším jak svetry
za hřad skříně / kouzlem ženské skříně
v nových formacích
a zase radostně oblékám
vyznačenými rameny
k provětrání ok
pozoruju…
(vybráno ze stejnojmenné sbírky)
|
