na další stranu
Vítězslava Felcmanová
VLNY
Život jde ve vlnách...
vlna Smutku vlna Strach
tsunami dobrých i zlých skutků
a také Štěstí vlny
i těch je život plný...
Má smysl s proudem bojovat?
volně plout?
s vichřicí se smát
anebo řvát
či snad tiše zahynout?
vlna Smrt má ostré zuby
a pod ní se perly chlubí
ale kam zamířit
vždyť voda nemá nahoře a dole
vlnu Rozum? Cit?
to neučí se v žádné škole...
potom utiší se bouře Pýcha
vlnka Víry zachvěje
až spočineme v oceánu ticha
ve hlubině Lásky Naděje...
ODPLOUVAJÍCÍ ČLUNY
Kam čluny s nákladem smutných příběhů
mohou nebezpečnou chladnou vodou plout?
Kdo za nimi smutně hledí ze břehu,
sám nemá tu koho obejmout?
Zamyšleně kreslí bílé růže do sněhu,
čeká na světlo, co snad jeho duši zahřeje,
čeká na teplo a také na něhu,
jako jed ho v srdci zebou závěje.
Do svých dlaní nalévá si rudých vín,
tolik doufá, že promluví ze tmy stín,
nikdy se nepřestane tiše usmívat.
Pak se zhojí rány ze všech těžkých vin,
vymyté slzami z červených jeřabin,
až ledové květy zrůžoví a začnou hřát.
|
