literární časopis založený v roce 1964

Vítězslava Felcmanová

PODZIM

Slunce vrhá dlouhý stín,
k obzoru se sklání,
vzhůru strání
večerem se plíží cáry mlhovin,
a na louce místy
jako klenoty jsou zlaté listy.
Když tam člověk vkročí,
sledují ho krásné oči
plachých laní.
Neutečou, jsme-li pokorní a zvaní...

...a kolik přenádherných koní
v ohradách se s větrem honí!
Ovce bezelstně a hloupě hledí,
co potřebují, vědí.
Houby nastavují světu
své kloboučky ze sametu,
lidé najdou je - a snědí…

KŘÍŽKY

Jak majestátní síně
jsou údolí,
stropem s freskou nebesa,
tolik zabolí
křížky v cintoríně
a v kamení místo v hlíně
ta poslední adresa.
A z horských štítů shlíží líně
oko sokolí.