na další stranu
Ivan Fontana
RANNÍ ČERVÁNKY
NEMEHLO
Byl levý jako šavle,
na co sáh´ vymklo se mu z ruky,
a nebyl přitom jednoruký.
Prý byl z Davle, ale kdo ví, kdo ví.
ANARCHISTA
Golfový míček, dříve či později
jej odpálíš. Na greenu zůstane jen malý
flíček. Golfová hole se
ve francouzskou promění.
PANENKA A VOJÁČEK
Píšu ti báseň na starém zažloutlém
papíře, je ještě nepopsaný,
ještě nerecyklovaný, ještě je čistý.
Z papíru skládám lodičku,
trochu se láme na kraji, houpe se
na vlnách, snad se nepotopí,
na její palubě salutuje cínový vojáček.
Panenka již vyšla na zápraží,
což znamená, že bude celý den hezky.
Dnes má sváteční šaty. Najednou,
a to je pro oba překvapení, se míjí.
TRETRA Z OSTRAVY
Zlatá tretra z Ostravy
z šestnácti karátového zlata.
Na atletické dráze, na rychlém tartanu
už zapustila platinové kořeny.
ALITALIA
Alitália s voskovými křídly
a se stovkou peříček, zděděných
po Ikarovi, přistává do peřin.
LÁSKA POD DEŠTNÍKEM
Prší, prší celé dny, už celý týden.
Co dodat, lásko, když jsme spolu zestárli.
Slova nikdo neodvolá, rýmy jsou tady,
i ty poslední, tak si je poslechni.
Paměť se topí v mlze nad hladinou vody,
není však zcela ztracená. Láska se živí
deštěm, někdy jí stačí uronit jen pár slz.
Pár kapek jarního deště.
Slova jsou dětské stopy, které už také
zestárly. Co dodat lásko, když hrana
zvoní na říční písčině.
SNĚHOVÉ VLOČKY
Sněhové vločky, které tajíš, jsou jen
slzami vesmíru.
Sněhové vločky jsou bílé baletky
na lední revue.
Ty nejlepší vločky se rodí ve sněhové
vánici na Nový rok. Metají kozelce
a vytáčejí piruety.
ODVRÁCENÁ TVÁŘ MĚSÍCE
Chvíli mi běžíš, lásko, vstříc.
Jak krásně je na Champs-Elysées,
čekáš mě na severním nádraží
Paris-Nord, marně. Chvíli couváš
jako rak na sever a jsi bledý
jako půlměsíc.
Jednou uprostřed noci zmizíš,
proboha, kde tě mám hledat, snad
na kraji propasti či uprostřed pouště?
Možná se schováváš jen na odvrácené
straně měsíce, možná si se mnou
hraješ jen na schovávanou.
NŮŽKY
Až se jednou na chvíli zastavíš,
promítneš si cizí film. Bude pozdě
stříhat ušima. Nůžky se rozvírají
jako zobák pelikána, ale jednou
sklapnou, a v pase sevřou paviána.
INFORMAČNÍ TABULE
Co “hlásí“ tabule podél cesty, bla bla
bla, v té informační smršti,
v tom halali, v tom pouličním ryku,
v tom pekelném blázinci na ulici.
Všechno si dobře pročti,
i každou novou instrukci.
HRADBY
To je celý kruh bezpečí. Dobře pálené
cihly a pevné bastióny.
Bastión sv. Jiří. Linka důvěry
pro všechny obyvatele města.
Bastion Sv, Ludmily pomůže ti v nouzi.
Sicilská obrana bláznovství.
Havlova hra o třech dějstvích
je stále aktuální.
FRONTY
Fronty se na obloze střídají. Studené
nastupují převážně v noci.
Ty válečné, co nedávno
(a snad definitivně) odezněly,
stěhují se do depozitářů a muzeí.
AUTORITA
Mentor tu už dlouho chybí a má
neomluvenou absenci (jen za poslední
rok to dělá stovku hodin).
Také respekt běhá všude kolem,
jako tajtrdlík a nepostojí, ani si nesedne.
Ne a ne se někde uchytit, někde zakotvit.
Autorita je tu inkognito!
Rákoska utekla od věci.
PODZIMNÍ LISTY (ŘEKA ÚSVITU)
Podzimní listy jsou plné barev.
Řeka se pomalu ukládá ke spánku.
Podzimní vítr odnáší křehké verše
z úst básnířky Li-ku, hned jak je
vypustí. Listy sbírky barví do žluté,
červené a nachové, trhá celé stránky.
Listy knih, ač poněkud robustní, létají
nad námi jako aerogramy, jako šípy
zapíchnuté v malovaných terčích.
Jako letka gripenů, píšící na obloze
pozdravy divákům na leteckém dni
v Mošnově.
BIJÁKY
Bio Iluzión srovnává naše sny, sedni si
do druhé řady a uvidíš.
Bio Ponrepo straší filmové fanynky.
Bio Alfa Romeo – pěkně rozjede to!
A v Biu Radost, naskočí ti husí kůže
na těle i na duši.
Z kina odcházíš jako zabitý.
Bio bio bio brambůrky, čipsy a lupínky!
Bio Luna tě z římsy do reality hodí.
Bio Ráj je už jen matnou vzpomínkou
na staré dobré časy.
Bio Gloria ti vše vynahradí.
Filmová střižna je zabiják celuloidu.
Už je u soudu. Snad se něco zlomí
i něco zachrání. Filmové zkratky
nebývají právě ty nejlepší.
Filmové smyčky běží na konci týdne,
kolem dokola a klidně si j
e pust pozpátku.
MODEL BL123
Ze šuplíku vypadla báseň, ne nebojte se
nic se jí nestalo. Jen dostala strach,
že není dosti krásná, že na svět nepatří,
že nemá hloubku, že má málo slov.
A takových obav měla desítky.
Našla ji uklízečka a hodila ji do koše,
kde ji v kuličce objevil zvědavý Vašík,
žák druhé třídy ZDŠ. Opatrně rozbalil
kuličku a vyrovnal papír až do kraje,
jako vánoční staniol. Básnička zazářila
a dlouho dlouho do noci ještě svítila.
Vašík byl stavitelem modelů a viděl
v ní deltoidní křídla nového modelu
bezpilotního letadla – BL123.
A o tom byla tato báseň.
MOTÝL A ZAHRADNÍK
Motýl sedá zahradníkovi na klobouk,
myslí si, že je zelená hlávka
z Nového Zélandu.
Zahradník moc dobře ví, co je krása,
co je osvěžení a co roste za hranicí
mírného pásma,
v tropech a subtropech.
Je romantik a snílek, má rád křídla
a také si rád někam doletí. Ale ten škůdce,
ten bídný prevít, ať radši odletí!
POKLAD
Našel slova, vysypala se z bronzového
hrnce na prudké stráni.
Slovo od slova poctivě vytesává
do kamene, a nakonec je pozlatí.
SOUBOJ V INVALIDOVNĚ
Šermovat můžeš i s holí, nasaď si přilbu
a soupeři vzdej hold.
Proveď první, a za ním hned druhý,
překvapivý výpad.
Nebo jsi snad už vypadl z role ochránce?
Šermovat můžeš kdykoli, i v neděli.
ČERVENÝ SLUNEČNÍK
Skryté pointy a tajemství.
Samá tečka čárka a morseovka,
záclonka, závoj, záhada, hádanka,
mlhovina a červéný slunečník.
LIMETKA
Metačka kyselých úsměvů.
pH vysokých rozměrů.
Jedno z kuřátek souhvězdí.
BLÁZEN VINCEK V CUKRÁRNĚ PANÍ JULIŠOVÉ
Sladký život blázna Vincka, cukrová
vata, cukrkandl, pralinky
(ne starší než dvanáct dní),
mentolové pendreky (pořádek
musí být), želé, žužu, bezé,
hory švýcarské čokolády, ledovky
a marcipán (který máš tak rád).
Co dále mladíku. Přidejte mi věneček
a tuhle kremroli.
Kolik to dělá, prosím?
Dejte mi to milá paní všechno za korunu,
nebo to připište k mému dluhu.
ŠÍMOVY LASTURY
Lastury, vždyť jsou to bílé domečky,
pro mladé i staré.
Celá města jsou ponořena jako bájná
Atlantida na dně mořském
a nikdo je nehledá.
Skvělá architektura z bílého kamene,
šroubovice téměř barokní,
nic nebortí se, ani při zemětřesení.
Lastury jsou mořské domečky,
pro mladé i staré.
SUCHÁ JEHLA TOMÁŠE BÍMA
Skrz naskrz propíchaná a štupovaná
skoro ztracená dámská punčoška
uvízla v tenisové síti.
Ohrada se zbytkem oprýskaného
nápisu. Oil Extra Virgine.
V galérii domu u Zvonu se obrazy
kovově lesknou a ožívají.
Pavouček jim pro štěstí utkal rámy
kolem dokola. Kola se ještě točí.
Dáma z obrazu, na jehlových
podpatcích, do depozitáře odchází.
MALÍŘOVA PALETA
Malíř vyrazil do plenéru se štaflemi,
štětce si ve žluté řece namáčí
a v jezeru modrou oblohu stírá.
V letním žáru maluje žlutou ponorku.
KVĚTINY NA OKNĚ
Květiny na okně přinesl první noční mráz,
vlastně jen mrazík.
Vezmi si paletu a zkus je všechny
vybarvit. Měsíc je rozpálený talíř v peci
a slunce, ten velký nezbeda a bloud,
ten věčný pobuda, je vymazává z tabulek.
Kapičky deště ťukají na okno.
Otevři jim své srdce. Jsou to trvalky,
jež mráz kreslí křídou.
Picassovy holubičky prolétají okny kapličky.
Některé jsou už jako sněhové vločky,
a od vitráží se odráží.
HŘÍŠNÉ PŘEDSTAVY
Ne, to není jen bujná fantazie, to jsou
obrázky na skle s dřevěnými rámy.
Křehké a poněkud naivní představy.
Ironijí osudu a fantasmagorickými sny.
Za pár obrázků, za jedno leporelo,
doma ukamenují tě.
Svět už je takový, rád zahrává si s duší,
a zkouší sny, co vydrží. Nový obrázek
je barevný (ostatně jako všechno)
svět je v něm obrácený jako ve věštecké
kouli, jako v Austrálii či v Tasmánii,
ještě je nezarámovaný.
Nebe je slojí ležící hluboko pod peklem,
v jeho suterénu. Hiearchie hodnot
už dávno padla, byla vykácena,
byla vymýcena. Svatí jsou snad
už jenom všichni čerti.
RÝMY
Rým, ten hned tak nerozházíš, nejsou
to penízky.
Je pulsem doby, všem je na očích.
Je jako řetízkový kolotoč na Matějské
pouti, vlak, co vjíždí do země Naděje.
Hlava se ti zatočí, jsi-li jako horská protěž
pevnou složkou paměti.
Rýmy, to nejsou otěže, okovy
ani železná kola, to jsou křídla motýlí.
|
