na další stranu
Bořek Mezník
SOUSEDKA VYBĚHLA Z BARÁKU
asi aby zeštíhlela
běží kolem sousedů
a ti jen seděj na zápraží
s hulej
a pijou kafe
s ohlídnou se po ní
v tom muž
říká ženě
„už to potřebovala“
běží dál
potká souseda
ryje zahradu
a k tomu pije pivo
řekne si
„konečně se sebou něco dělá“
a ona běží dál
a o pár domů dál
soused spravuje
anténu na baráku
a uvidí ji
„má velkou prdel
bylo na čase“
myslí si
a ona běží dál
modrý triko
červený elasťáky
a černej kšilt
a běží
a já sedím
před barákem
a kouřím a piju čaj
a neskutečně jí fandím
zlatá medaile
je blízko
NĚKTERÝ LIDI V DĚDINĚ
mě nesnášej
a chovaj se ke mně
jako opočlověci
vždycky
když je ráno pozdravím
řeknou jenom
HU
AH
OCH
a když je potkám k večeru
a jedou třeba na kole
když jdu
s čoklíkama
je to stejný
BA
DY
MU
ale v jeskyni
nežijou
maj normální baráky
AUTOBUS MĚL RÁNO ZPOŽDĚNÍ
paní už byla daleko od zastávky
vzdala to
že přijedem
a šla domů
a my přijížděli
a ona začala
utíkat
byla pomalá
pan řidič
si toho všiml
zastavil na zastávce
a vylezl ven
a na tu paní zahalekal
„v pohodě
čekám na vás“
a počkal
a usmíval se
a paní byla šťastná
a poděkovala
a to
udělalo
můj den dobrej
KDYŽ
je splín
není nic lepšího
než si ho užít
přetransformovat
a nechat
ho vybublat
DO AUTOBUSU
nastoupila
ona
krásná žena
vždycky
se mi líbila
snažím se
o oční kontakt
ale marně
furt kontroluju
jestli má snubák
nemá
SEDL JSEM SI
na sedadlo
a ona
oddělala
zaražený kolena
zezadu
mý sedačky
kotě
kurva
vrať je zpátky
chcu je cítít
na svejch zádech
KDYŽ SE CÍTÍM BLBĚ
a flákne mě deprese a úzkost
tak komunikace
a čtení
dopadne blbě
jsem zaraženej
když se cítím dobře
je to boží
nejsu profík
neumím se přetvařovat
všechno
je na mně
hned poznat
a já to mám
v píči
JSI PŘESNĚ TEN TYP ŽENSKÝ
která se mi líbí
a kterou obdivuju
a byla bys
dobrá k životu
jsí žena
na kterou
si netroufám
protože
mi připadáš nedosažitelná
a já si připadám
jako sráč
proto těkám očima
a nikdy se to
nenaplní
NEJSI MOJA
a
nikdys nebylas
tak daleko
a blízko
ne
ne
ne
nejsme si asi souzeni
bude to trvat
nekonečno let
než se naše
duše zase spojí
a bude opět příznivej čas
budu doufat
v lepší zrození
a snad nás to hodí
na stejnej svět
ve stejnej čas
ve stejným věku
a my si to užijem
bude to trvat
dobu ledovou a kamennou
dohromady
a možná i dýl
zapálím
za tebe svíčku
a vonnou tyčinku
měj se lásko
miluju tě
ať se na tebe
štěstí smě
JSEŠ VYTETOVANÁ V MÝ PAMĚTI
barva navždy
v každým případě
jseš vytetovaná
v mým srdci
inkoust všeho
při každý příležitosti
jseš vytetovaná
v mý historii
kronikář tě napsal
na červený stránky
DNESKA ŘÍKALA PÉŤA
zaslechl jsem v kanceláři
že byla na poště v Brně
a že to tam vypadá
úplně jinak
než u nás
starý paní
jsou prej noblesní
mají účesy
nehty
a super hadry
a jsou vyladěný
připomněla mi
moji babičku
dámu
která se uměla oblíkat
cvičila
přestala kouřit
chodila
na manikůru
a pedikůru
nosila
klobouky
a prsteny s drahokamy
a tak jsem o ní
chvílu
v práci snil
a Péťa povídá
Brno je Brno
ne tady tohle
zaprděný maloměsto
s vodpuštěním
kde všichni choděj
v teplákách
a ženský
maj stejný účesy
vod jedný kadeřnice
NA POŠTĚ
se všichni slyšíme
já holky u přepážek
a ony zase mě
v mým kamrlíku
a je to sranda
a jednou slyším
dneska jsem to
po dvou a půl měsících
konečně
dostala
zatím mě jenom
bolí hlava
ale až to přijde
tak mě neberte vážně
vole von nás slyší
jedinej chlap na oddělení
jen ať to prej vím
říká
a menstruuju s nima
to je aspoň
kurva
solidarita
VÍRA MĚ TÁHLA
víra mě držela
víra je skvělá
víra je boží
právě proto
když se zrovna
nedaří
V AUTOBUSE
si vždyky sedám
u nouzovýho východu
kdyby nás
třeba
přepadli teroristi
po cestě do Ludíkova
nebo tak něco
prostě jsem hovado
utekl bych
a posranej
bych utíkal
do luhů a hájů
do polí a lesů
prostě
jsem zbabělý hovado
VE SLOUPĚ
žijou
krásný paničky
ženy
slečny
a holky
a já jim
z motorovýho prostředku
žehnám
budoucnost krásy
asi to jsou ty prageny
z těch místních jeskyní
už tam byly krásný holky
namalovaný
uhlem
co smyl čas
ale geny
zřejmě ne
V TRAFICE
neměli zápisník
linkovanej
koupil jsem si
teda čistej
a hned jsem zjistil
píše se mi do něj líp
necítím se tak svázanej
„LÍBILA SE MI
ta poslední báseň
o tom uzlu
že čím víc
něco utahuješ
tím víc jseš svázanej“
oslovila mě na baru
po čtení
byla krásná
podle mejch představ
strašně jsem se
zastyděl
a sklopil oči
a zčervenal
až po uši
tohle mě vždycky
přivede do rozpaků
všimla si toho
„nemusíte se stydět“
přitočila až ke mně
„tohle
je přece pochvala“
vlezla do mojí aury
těsně se přiklonila
a nadechla se
„a taky se mi líbí
jak voníte“
jen jsem stál
napila se ze skleničky
a otočila se
a šla pryč
a mě už jenom pohladil
vítr z jejích vlasů
VSTALA
a lehce
se jí zatřepaly prsa
v triku
když si natáhla
kalhotky
který jsem z ní
ve víru sundal
šli jsme do obejváku
sedla si
na lavici
s kudrnama
až u ramen
a
nalila si svůj
karibskej rum
hodila na mě
pohled těma jejíma
krásnýma vočima
zapálila si cigáro
a znovu se na mě podívala
těma jejíma hlubokýma očima
natáhla kouř
vyfoukla
a povídá
„tak
co bude dál“?
|
