na další stranu
Bořek Mezník
NA LEVAČKU
Celej ten den všechno vycházelo úplně na levačku
S blbou náladou jsem se už probudil
A donesl si ji zpátky domů
Tak jsem raději vzal
Čokla ven
Provětrat se
Klapu takhle tím lesem
A koukám na kládách
Tam sedí jakási paní
A brečí
Trochu divný
Ne ?
Když jsem šel kolem ní
Všiml jsem si
Že je ožralá na kašu
Co je to za úlet
Tady
V lese
Opilá
Spadne z cesty do svahu
Je tam pěkně skalnatej
Rozplácne se tam jak zralá jahoda
Přemejšlel jsem cestou dolů k pile
Otočil to a šel zpět
Paní tam pořád seděla
Už se začalo stmívat
A musel jsem jí prostě nabídnout
Dobrý den
Paní
Nepotřebujete někam odvýst ?
Měl jsem strach
Že se mě bude bát
Zvedla oči
Koukala jak na zjevení
A vy byste byl…
…tak…
Jasně paní
Dejte mi ty tašky
Vstala a doklopýtla těch pár kroků ke mně
Až se o mě zarazila
Zavěsila se mi na rámě
Panebože ta ji měla jak z praku
Pokud jsem nikdy v životě nepoznal
Hlubokej soucit
Tak teď teda jo
Cupitala vedle mě
A říkala
Že jsem její anděl
Bylo mi najednou hrozně trapně
A modlil jsem se
Ať nikoho nepotkám
A chtěl jsem být už z lesa pryč
Kde to bude kapku bezpečnější
Opila se na hřbiťáku
U svýho milovanýho Martínka
Není to tak dávno
Co umřel
Já se tam vždycky tak strašně ožeru
Říkala
Když je mi blbě
Koupím si flašku a jdu tam za ním
Došli jsme k supermarketu
Pak že už trefí sama
Mžourala na mě
Nejdřív jedním
A pak druhým okem
Že si mě musí zapamatovat
Kdyby mě někde potkala
A máme za ní přijet na zámek
S celou rodinou
Že nás chce poznat
Rozloučili jsme se
A za ten celej zkurvenej den
Jsem konečně měl pocit
Že jsem udělal něco
Co snad mělo nějakej smysl
Nebo někomu v ten moment bodlo
ZKRACHOVALEJ GÓLMAN
Jako kluk jsem miloval hokej
Celý dny bych mlátil
Hokejkou do tenisáku vo zeď
Chodil jsem denně hrát na plácek za školou
Já tehdá chtěl bejt
Slavnej světovej pan Gólman
Karel Lang
Jirka Králík
Dominik Hašek
Moje Tři Drahokamy
S mikrofonem za hokejem řvalo
A já jsem lítal po pokoju
Dával góly po dlouhých sólech
A v naprosto nemožných situacích
A naopak vychytával tutovky
Vrhal se do střel
Občas se popral
JÁ zastoupil celej mančaft
Stěny mýho pokoje
Mlčky sledovaly moje
Stovky vítězství
A mistrovskejch titulů
Prostě jsem to žral
Bylo to můj velkej sen
Bejt fakt dobrej gólman
Pak mě přihlásili do hokeje
A bylo to všechno trochu jiný
Než v papučách po pokoji
Než s tenisákem u garáže
A na plácku s klukama
Ten příběh skončil
Po pár střelách
Který mířily na slabší místa výstroje
Jsem se začal bát puků
Což je u světovýho gólmana
Docela i problém
7. 5. 2011
Šest let spolu
A miluju tě furt
Na to vem jed
Tahle křivka nejde dolů
A chcu hned
Osedlat s tebou
Náš Nekonečnolet
V NEMOCNICI JE SRANDA
Panáčku já si vás odněkud pamatuju
Já Vvás odněkud znám
Hlásil mi jeden dědoušek
Na společným balkóně v nemocnici
No samo sebou se pletl
Ale nenechal si to vymluvit
Jo a von prej za chvílu natáhne brka
Že už s ním nic dělat nebudou
Že už je moc starej
Že starý auto jednou půjde do šrotu
A nemá cenu ho letovat
V devětaosmdesáti
Říkal ten dědoušek
Že jeho brácha
Ten má cukrovku
A kdysi mu uřízli
Palec u nohy
A předloni tu nohu až pod kolenem
A loni to vzali ještě jednou
Až u samý prdele
Přesně tak to říkal ten dědoušek
A letos mu vzali i tu druhou
A tu vzali
Rovnou až u samý prdele
Říkal ten dědoušek
A že ten jeho brácha teď
Akorát sedí jak špalek
A čeká
Až mu uříznou ruce
A nebude se moct ani podrbat
A to prej za mlada pařezy ze země trhal
Hrozně se tomu smál
Ten dědoušek
A pak za náma přišla sestra
A říká mu
Pane Dvořáčku
Pojďte za mnou na to píchání
|
