literární časopis založený v roce 1964

Karel Sýs

se narodil 26. července 1946 v Rychnově nad Kněžnou.
Vydal básnické sbírky: Newton za neúrody jablek (1969, 1986), Pootevřený anděl (1972), Dlouhé sbohem (1977), Nadechni se a leť (1977, 1980), Americký účet (1980), Stroj času (1984), Písecká domovní znamení (1985, 2007), Kniha přísloví (1985, 1990), Atomový pléd (1986), Anděl s chlupatým mečem aneb Nedělní chvilka poezie (1987, 1991), Ze Země na Měsíc a zpátky (1988), Ztráty a nálezy (1989), Pražské korzo (nad fotografiemi Jiřího Mikuly, 1989), Zasklené kalhoty dospělého muže (1992), Píšu báseň zatímco za oknem padá muž (1992), Načas v očistci (1993), Pět let v mrtvém domě (1994), Čemu se láhev říká (1996), Praha zezadu (1999), Džbán s dvojitým dnem (2006), Omráčená schránka (2006), Pouhý jen básník (2009).
Prózy: Pražský chodec II (1988), Kapsa (1992), Písecké věže a vížky (2010), Paříž za humny Prahy (s Františkem Dostálem, 2011).
Aforismy: K. ještě po deseti letech (1989, 2002).
Eseje: Básník a spol. (1981), Pero nikoli za kloboukem (1985).
Studie: Sukýnky se mi krátí (2000), Malé dějiny pornografie (2001), Pověry od Věry aneb Sáhni mi na knoflík (2001), (S)prostonárodní čítanka (2003), Protektorát ve fotografii (s Milošem Heydukem, 2006), Praha před 100 lety (s Milošem Heydukem, 2007), Akce Heydrich (2008, 2009), Praha zednářská (2009), Jak se bavila Praha (s Milošem Heydukem, 2009).
Výbory básní: Poštovní holubi paměti (1978), Básně (1981), Ohrada snů (1982), Jesenné kúpanie (slovensky, 1985), Rodné číslo Homéra (1986), The New Czech Poetry (anglicky, 1988), Milování v Čechách (1991), Nediskrétní poezie (1996), Záhadný únos v Nuselském údolí (1998), Tři zpěvy z rozvratu (2002), Básně až na zem (2006), Velká kapesní láska (2006, 2007).
Bibliofilie: Jan Neruda v Paříži (1977), Světlo a stín (1979), Příliv (1980), Chvála kol (1981), Důvěra (1983), Love story (1983), Malá slavnost (1983), Theatrum humanum (německy, 1984), Pocta Kamilu Lhotákovi (1987), Na stráži věčnosti (1989), Smaltované hvězdy (1989).
Pro děti: Co si povídají hodinky (1975), Co všechno svítí (1983), Co všechno létá (1984), Malá inventura (1989).
Omalovánky: Na veselou notu (1972), Cirkus (1974), Naše zahrádka (1974), Pimprlata (1974), Sběratelé (1974), Veteráni (1974), Malovánky pro vtipálky (1976), Modrý kahanec (1978), O králi žabákovi (1978).
Satiry: Nová kronika aneb Bordel v Čechách (1994), Bordel na druhou (1996), Bordel do třetice (1999), Vymknuta z kloubů (2004).
Rozhovory: Návštěvy v ateliérech (s Jaromírem Pelcem, 1981), 1 + 1 (s Jiřím Žáčkem, 1986), Viděno deseti (s Dušanem Spáčilem, 2009), Záhady 17. listopadu (s Dušanem Spáčilem, 2010).
Kuchařské knihy: Literatura pod pokličkou (1988), Láska prochází žaludkem aneb Kuchařka pro milence (s Jaromírem Pelcem, 1991, 2006), Šoulet a jiné básně (s Magdou Saxlovou, 1991, 2002, 2005), Magie v kuchyni aneb Svíčková na střeše (2000), Cesta kolem světa v dvakrát 80 receptech (2001).
Gramofonová deska: Stroj času (recitují a zpívají Viktor Preiss a Pavel Soukup, na kytaru hraje Štěpán Rak, 1984).
Překládal mj. Apollinaira, Préverta, Éluarda, Rimbauda, Verlaina, Jarryho, markýze de Sada.
Po převratu 1989 byla rozmetána kniha esejů Velbloud a Marie s jehňátkem a básnická sbírka Vzducholoď v parku.

Karel Sýs vystudoval zahraniční obchod. Pracoval v Art Centru, poté v Tvorbě a její literární příloze Kmen. Od roku 1988 do prosince 1989 byl šéfredaktorem literárního týdeníku Kmen. Na jaře 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem. V posledních letech prošel různými zaměstnáními - redaktor soukromého nakladatelství, pojišťovací agent, obchodní cestující, reklamní akvizitér, prodavač knih a časopisů.
Nyní je vedoucím redaktorem literární přílohy Haló novin Obrys-Kmen.

V PŘÍPADĚ POTŘEBY POKRAČUJTE V ŽIVOTOPISU NA ZVLÁŠTNÍ PAPÍR

Čase ty proklatý čase
Což nemůžeš udělat čelem vzad?
Krok Sun-krok?
Zařadit zpětný chod?
Všecko to začalo když se Lojza zřítil ze schodů
Ne když si dědeček zakryl hvězdu
Ne když pozlacovač („celý JéKáTyl)“ dozlatil oltář
anebo když Jirka vypil láhev píva a hned mu zavlála hříva
s bratrem nastydli ve výloze naondulovaných vln T.S.F.
slavík zanotoval falešně
živá reklama si vyžádala bratříčkovu smrt
Šup tam s ním dokud drží pěna
„Pusťte vše!“ dokud platí stará měna
Jiříčkův otec třese Svobodnou Evropou
„Zas to ty kurvy rušej!“
Je to politický tetřev hlušec
má hovno v záložně
přijít může leda o dluhy
na pravici nejspíš najdeš podruhy
Hrdá buď žes vytrvala
Zatímco si v přízemí
děvky podávaly buchty s ptáky gestapáky
nahoře se pekly košer buchty pro Kaufmannovy
Albrightová pak dá jednomu Kostelečákovi dvacetidolarovku na pivo
ale babička se dolarů nedočká
zato se dočkala rublů
Růda zaslechl tanky a hned urá do Prahy
skopci praskali pod pásy jak chrousti
zmrdi vyžírající české renety
„Vem eště toho krajního žrouta“
Na Jirku se vždycky někdo napojí
já ho nenapojím já se boha bojím
že mám tenký sešitek
a krátkou tužtičku
„Já jsem tady největší komunista!“
říkám zatímco mě koupe sedm sudiček
sesedly se kolem vaničky
TV ještě do KO nedorazila
„Já tam na ně vlezu se sekyrou!“
Babička zatarasí hnízdečko almarou
Otec je na cvičení pořád jenom cvičí
na kolovadle dvouletky
na bradlech pětiletky
na hrazdě berlínské krize
na kruhách kubánské krize
až nezvládne veletoč manželské krize
svis vznesmo!
A teď Jitušce zčervenala noha
jen aby se nerozběhla za Lojzou
naštěstí se sotva šourá
Lojza se zřítil pro lahvové pivo
zazvonil telefon anebo pošťák
že přivezli čerstvou desítku
Za mrazů vozili do Kostelce pivo autobusy
pivo nesmělo nedorazit
pracující museli do práce pěšmo nebo oselmo
Maminka skákala do Rychnova po pražcích
ach ty poválečně vlaky (1945)
řídké jak válečné mléko
skákali jsme spolu
maminka po pražcích
já v jejím břiše
můj první alexandrín
obkročný rým
šína aa kolejnice bb
albien česká křída
na české tabuli kdosi umazává verš:
„Ještě jednou se vrátíme“
a Nabuchodonosor hned kontruje:
„Mene tekel Nikdy jsme neodešli“
„Co děláš strýčku?“ „Dlabu.“ „Jakou dlabu?“
Pojal za manželku nejkrásnější ženu v Kostelci
cul de Kostelec
i dědeček si na ni myslel
než dvojnásobně svedl babičku
Marušu porodila v Brně
ostuda nebyla nad Orlicí zato na břehu Svratky
Růda se narodil v Kostelci z ostudy havelok
a tehdy dědeček přiznal barvu
odskočil si od bulky k notáři
babička si ho už uvázala
už doskákal
do Hradce na gestapo ho vezli na útraty Říše
Teta Miládka očarila Rybářskou číslo 108
Polednice se vskutku dostavila v pravé poledne
a jak jinak: obětovali jí mne
Zatímco uchcávali smíchy nad výkonem subrety
na mne zbylo tleskat: „Bravo tetičko!“
Nato její bratr spustil Dalibora
vyvolával nějakého Zdeňka
Měl kratší nohu na jeviště nedokulhal
Zlatá kaplička mu chtěla špendýrovat operaci
Ó jak jsme byli slavní
(bez ironie):
Erben Tyl Smetana Miládka Dalibor
tatínek rejtar maminka účetní rolnické nákupny
teta nejkrásnější žena v Kostelci
babička dvakrát oplodněná naslepo
strýček posluchač rušené Svobodné Evropy
Růda student politických věd
a já malý plavčík malý Robinson malý básník
vždycky malý ale náš
hladká Ančka chladná zrána
Dalibor mi říkal Mořkočko
babička mu málem vydrápala brejle
Přiložil mi na bříško patentní vyvolavač větrů
uprdl jsem se všichni se smáli jen já plakal
prd jednou vypuštěný do těla nevrátíš
ale nakonec jsme se smáli na celou ulici
když nás uslyšela smrt práskla do bot
Znárodněný strýček Dostál ovšem živořil ve vile 20 + 1 na druhém konci města
a s ním Alešek můj kmotr č. 2 zasažený obrnou
Ano Karel Rudolf Aleš je celé jméno mé
a kyprá slečna Donátová která nahradila Emičku
věchýtek vydrápnutý na peróně z transportu
vypáčený ze lví tlamy za okrouhlý milion!
Slečna D. se netrefila do času
perské koberce museli položit na sebe
neboť vilu obsadili svazáci voloocí
a D. a A. a D. v krychli bratru x krát x metrů střežili starý podlý svět
a jedli langusty za bony
neboť v Albionu bílém nepřestali šít botičky a la Mr. Dostal
dokonce i pro nás tu a tam ukáplo
takže jsme pil oranžový džus už v roce 1957
kdy se v socialistických Čechách lisovala malinovka
„Kájinku až se to otočí vyšlu tě do Jižní Afriky“
hýčkal mne v objetí železné panny
bral si mě stranou na přezkoušení english slovíček
Babičko jak jen jsi mne mohla opustit?
Slečna Donátová se dožila!
Aleška zašantročila do Domu slepců
a s rodinkou se zadusila restituovaným sádlem
Na Skále jsem slyšel z okna rušenou stanici:
„Slánského přivedla stranická legitimace až na šibenici“
Tak přece lkali pro komouše
asi takový komunista nebyl
Velký Metař dometl smetí zůstalo
Nové lino jsme zametali denně
dokud se barvy neslily v mořskou šeď
Pro dnešek končím
už se klíží policejní hodina
a babička na zahradu Secese přes hřbet střechy nedohlídne
Každopádně vás prosím:
Chci umřít v létě
a přece zůstat s vámi
na věčné časy a nikdy jinak!

STRUKTUROVANÝ ŽIVOTOPIS

Mám píchlou duši
a sjetý vzorek
Jsem zralý
pro zadní dvorek

Druhé duše se dmou
jak růže z předzahrádky
jenže osud je přepadne
zadními vrátky

Jsem z chudé rodiny
dopíjím
Když druzí si válí pršuty
já spím

7.00

Každé ráno osamím se spálenou maminkou
s maminkou a jejím živým hrníčkem
s hromadou napsaných
a hrstkou nenapsaných básniček
Kéž popel z nich nikdy nevyhasne
nedohoří nevykouří se ze zbylých hlav
nechť vonný dým stoupne bohu do chřípí
čisťounká bezmasá oběť
kéž se Izák poveselí na zahrádce s beránkem
a nakonec nechť je pálen jenom prázdný papír
a smrt nechť smírně poštěkává v boudě

Nestačí dát si ruku na srdce
ale položit ji na pero a psát a psát a psát