|
na další stranu
Lucie Bartoš
BŘÍMĚ ADAMOVO
Na lýtko mi drze sáh,
zlomil platonický práh.
Lekla jsem se, je to tak,
zrudla jsem hned jako rak.
Zarazil se, né že ne,
a hned jíknul zkroušeně:
Na kolena před vás padám,
touhu mám, já vše vám dám.
Nezlobte se, prosím, madam:
z podstaty prostě jsem Adam!
PROTIALKOHOLICKÁ
Co se to zas se mnou děje,
mha přede mnou, zem se chvěje.
Je to láska, blud či hlavobol?
CÉ je správně - příčinou je alkohol.
Na lebku si dej kus mokrého ručníku
a zpytuj svědomí, otrlý hříšníku,
motivuj se, pamatuj, že trest tě stihne,
jen se ti kapka moku před očima mihne:
Ten, kdo nestřídmě rum či pívo pije,
pocítí to v ringu lásky - ve svižnosti pyje!
NOVÝ GRAF
Jestli se zavřeš, uzamkneš do své nory,
nezvládnu dobarvit vybledlou lovestory.
Pomoz být aspoň chvíli zručný kaligraf,
veď ruku, nakresli životu správný graf.
Vynech efekty z digitálních pozlátek,
rýsuj ho ručně, sundám si k tomu kabátek…
Budeš-li chtít, budu svérázná a hříšná,
natruc chladná, krutě odtažitá, pyšná
a pak se zvrátím, nazad, změním polohu,
výsledek rovnice splní svou úlohu.
Rýsuješ tabulku, plníš jen Začátek,
chci vyjít v součtech tam i nazpátek.
Jak sinusoida ti v unikátním grafu
kopíruju lajnu vysněných paragrafů:
zatáčky strmé, s nečekanou odvetou,
a to ty rád - když chybí tečka za větou
SEXY MOZEK NEFRČÍ
Chtěla bych mít sexy mozek,
Paroubkův však nikoli.
Chtěla bych mít chlapa, co by
plnil moje úkoly,
z Kámasútry knihy knih,
filozofem by byl k tomu,
víc než kdeký moudrý mnich,
přítel velký, hlava domu.
Zvládnu divadlo i diskošku,
operu a in-line brusle.
Jenže: chlap chce divošku,
co zmákne navařit nudle.
Sexy mozek ten je vedle
jako obdiv, láska, respekt,
prostě jak ta příslovečná jedle…
… jdu si radši koupit Respekt.
KAPESNÍČEK
Upustila jsem kapesníček,
co na něm mám monogram.
Zved´ ho, ale místo flirtu
jen na něj dal autogram!
NEMOTORA
Ráda bych se naučila
zvládnout třeba rafting (zorbing, bowling, wrestling….)
Mám však na to mozek,
Když nemám Bc. ani Ing.?
Chtěla bych rychlokurz přes "pí sí":
kliknout na ten správný link
a šup - vcukuletu být
prostě jednou v něčem king!
A když to nezvládnu
a hanbou se propadnu?
Asi někomu dám prachy,
ať mě naučí třeba… šachy!
PAMPELIŠKA
Skrývám se v každé pampelišce,
co s jarem vyrašily v trávě.
Musíš to zřejmě nést dost těžce,
když mě tak na očích máš stále…
Těšíš se, až z nich zbude chmýří,
které už nevypadá jako kvítí,
sfoukneš ho, vánek se zvíří,
mne to však z mysli nevymýtí.
ZLATO A MĚĎ ANEB O ŽÁRLIVCE
Mám přírodní měď ve vlasech
…. a v srdci zlato
a děkuji "té druhé" za to,
že upozornila na mou záři,
jež se však skrývá nejen v tváři .-).
Být holka s tiziánovou kadeří
to není přec nadávkou žádnou.
To si jen posměváček nevěří,
nemá proti mě střelu pádnou?
Navíc vím jistojistě, bez okolků,
že stejně dál máš rád zrzavou holku:
je nezákeřná, milá, vtipná a to
je pravý důvod, proč je tvoje zlato!
Ta druhá ženská s kšticí popelavou
může jen kroutit nad tím svojí hlavou!
Nemá-li víc proti mně nežli vlasy,
měla by radši zavřít pysky asi…
Ukazuje jen vlastní stránku charakteru,
a tak by mohla přijít o milence, věru…
Jestli je něčím špatným ušlechtilá měď,
proč u ní vně i uvnitř vidím pouze - šeď?
***
P.S: A ještě dovětek dám, co málokdo ví:
heč, ryšavé rouny v stáří nešediví!
PÍSNIČKÁŘ
Když mi chlap chce zazpívat píseň,
cítím šimrání a divnou tíseň.
Každá milostná píseň totiž háček má,
buď s ní něco končí nebo začíná.
A proto chci žít s muzikantem,
kterýmu pusa jede pantem:
Neřeším jestli smutný popěvky
jsou pro mě nebo pro děv. . čata.
Ať bije třetí nebo pátá,
on za koncertem zase chvátá,
o koncích a smířeních lká věčně
a tak je pro něj doma ticho vděčné.
Já nečekám vyznání s vlahým pohledem,
a když si přesto spolu sloku zapějem,
můžete vsadit na to víc než jeden cent,
že text vybírám já a jsem i dirigent!
Když mi chlap chce zazpívat píseň,
cítím šimrání a divnou tíseň.
Každej, kdo zpívá, jeden háček má,
určí, kdy píseň končí a kdy začíná.
PŘEDPOVĚĎ SMUTNÉMU PŘÍTELI
Nebuďte smutný, drahý příteli,
co vás dnes trápí, brzy přebolí.
Život je sice velký kabaret,
nemusíte však koukat do karet:
stačí jen oči otevřít, snít,
užívat si ho a prostě žít!
Někdy brána vypadá jak zavřená,
je přitom kousek pootevřená,
stačí jen mírně do dvířek strčit,
neohlížeti se a nekrčit.
Čeká vás spousta radostí,
hrst plná přízně a štěstí.
To vám přeju a to vám slibuju,
jako že se Lucie jmenuju!
ŽÁRLIVOST
Chtěl mi bejvalej nabančit,
protože píšu básně.
Já přeci za to nemohu,
že mi to teď jde krásně…
Jemu jsem prý ale dřív
nesložila nic.
Ať jde s tímhle fňukáním
hnedlenc do Prčic!
Asi je na tom hoch špatně,
že žárlí na písmenka.
Vždyť já hernajs dneska ani
nejsem ničí milenka!
PÍSNIČKA O ZIMIČCE
Zima, zima, to je zase zima,
doufám, že z toho bude hned rýma!
Rýma na sedm je rýmička,
pojď se schovat se mnou do teplíčka,
než mě rozbolí navíc h l a v i č k a.
Zima má jen jedinou výhodu:
je záminkou krásnýmu důvodu,
proč schoulit se i ve dne v peřině,
u krbu či se svíčkou, jémine,
láska tě zahřeje ve v t e ř i n ě.
Zimo, proradná a vlezlá zimo,
nám nevadíš, svaříme si víno.
Jen tu rýmu si nechej pro jiný,
ta nepatří k lásce do peřiny
a už zmlknu, příteli vábivý…
… s tebou je hřejivo mi, to se ví…
… i horký grog máme už hotový… …
… pssst a už se tady nemlu v í í í í í í í ….
JAK JE VENKU
Když si sundavám v přítmí podprsenku,
děláš, že koukáš z okna, jak je venku.
Až když mi sklouznou z lýtek punčocháče,
přestáváš postrkovat květináče.
Nespěcháš ke mně, vážíš klidně kroky,
napětí můžu, víš to za ty roky…
…a než si potom dopnu zpět halenku,
tak ty zas můžeš koukat, jak je venku.
Už dlouho si tak hraju na Popelku,
tuším, že nehrneš se na veselku.
Jedno je pořád, rok po roce, stejný:
to ticho na závěr a při loučení.
Nerad ho prožíváš, vracíš se k oknu,
hlásíš červánky, nebo jestli zmoknu,
zdali mám hodit šál přes rozhalenku
nebo se můžem zdržet chvíli venku.
Tichý cvoci, co maj se zvláštně rádi
o krapet víc než jenom kamarádi.
Chceš mě co nejdýl, jako dítě plenku,
sotva však zdravíš, když mě potkáš venku.
Ty víš, že zase přijdu v nočním vánku
v létě mě pomiluješ u altánku,
však nejdřív zahraješ jak pro panenku
za záclonou zase tu známou scénku… Jak je venku?
LÁSKA U PC
Chtěl mě pozvat k sobě domů.
Odmítla jsem, u sta hromů:
Nemůžu jít za klukem,
umím žít jen s fejsbukem!
ZÁVĚR
Až budeš muset nosit plíny
a potečou ti nevědomky sliny,
zachumlám se k tobě láskyplně do peřiny.
Pohladím ruku, zkontroluju moč
a naplánujem výlet na kolotoč.
Hoďku to vydržíš a budem se jen smát
a když to pustíš? Vždyť k čemu umím prát...
Mysl ti zpomaluje, tep srdce není rychlý,
žili jsme příběh jak v krasoněžné bichli.
Chci, abychom ve stejnou chvíli ztichli...
BIOMASA
Že prej se má v Mostě
pálit biomasa.
Oč jde, ksakru? Nejsem
žádná IQ klasa.
Možná by mi poradila
Jacques Kateřina.
Jenže koukám, že i pro ni
je to celkem dřina.
V klidu si dál hoví,
politici - divná rasa.
Snad Wikipedie poví,
co že je ta biomasa.
BYDLO PRO KUTILY
Fero si chtěl v Mostě
koupit nový byt.
Jenomže teď dumá,
zvládne-li tu žít.
Je tak trošku žebrák,
peněz nemá moc,
není ale levák,
umí si pomoct.
Jistotou je Chanov
(pro slušňáky off).
Místo dveří ani kůl,
po lidech by hodil hůl!
Vem to, kamaráde, budeš cool:
Chanov = pro kutily zlatý důl!
MOSTECKÉ POČTY
Dávali si předsevzetí,
že budou mít dvě tři děti.
Jenže ouha: je to málo,
nějak hodně by to stálo.
Chce to sedm osm dětí,
prostě spratků jako smetí.
Sice čekaj samé hádky,
ale také tučné dávky!
NEPLESEJTE NA MYSLI
Mostečtí si vzali na paškál,
že Most letos nemá vlastní bál.
Primouš je z obliga, není vševládnoucí král:
rozpočet by nenafoukl ani Svatý grál.
Chátra se musí jinde do němoty zpít
nebo zůstat doma a u bedny shnít.
|
