na další stranu
Zdeněk Janas
CESTA ZA OBZOR
(P. Š. II)
Sešláplé kopačky - džíny sedrané
za které nikdo nic nenabízí
Sliby jež sotva plníš zpola
Překotné lásky-nelásky
za prvním ohybem vášně mizí
Nikdo je zpátky nezavolá
Jak cizokrajná zdá se realita!
Vše po čem toužíš
obzor zakrývá
Blízkost je šedivá chladná a cizí
(Lepí se na prsty jako klíh)
Vdechuješ z dlaní sypký sníh
Ještěže mršinu naděje při cestě
prozatím nikdo neodklízí...
CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY
Jak vám to sluší! - Jaká to krása!
Evropa tleská…Evropa jásá…
Hodnota hodnot různá bývá
Pro někoho někdy nevyčíslitelná je -
pro jiného láce
Svět povážlivě hlavou kývá:
Hlínu směňujeme za paláce
DNES
(Vzpomínka na Petra Bezruče)
Sto roků
Petře
na šachtě nežil jsem
Nebral si do šachty chleba s uhlím
Přesto dnes chodím do práce s obavou
Vyčerpán
Znechucen
S úsměvem ztuhlým
NOC BEZ DOMOVA
Přes mřížku kanálu
splétají pulovr
provázky deště
Potkani netečně chroupají vzpomínky
Kostřičky zapomenutých slov
úbělem blikají skrz zbytky paměti
sem tam ještě
Pod lampou spílám obloze
Podél špinavého chodníku
čúrek za čúrkem proplouvá čas
Tuhnou mi lýtka
Odcházím dnění vstříc:
Pod svetrem naostro -
v ruce igelitka
OD TEBE
Den rozkročmo močí do křoví
Pod nohama křupou šupiny
všech mých bychů zpozdilých a nedospaných rán
Katamarán mraků vítr láme jako přeschlý prát
Čas léta
sklerotik
odešel
V korunách stromů
k mému údivu
harfu zapomněl a nechal hrát...
OSEL V SATÉNU
Vařila myšička kašičku
Vařil ji národ nadšeně a svorně
Vyrostl při tom bratříčku -
vařil ji dobrovolně
Jak nám dnes chutná?
Zhořkla polistopadová kaše?
_ _ _
Lumpárny a lampárny
je realita naše
POKORA
Nelapej ptáčky
do tenat ticha
Ptáci jsou jiní
Nezakládej sádky rybího potěru
na pouštích
Ryby jsou jiné
Nezpívej na hřbitovech
Netanči po náhrobcích
Mrtví jsou jiní
Jinak zní tympány - jinak mandolína
a jinak voní listopad
když vinařům lámou se vína
PROPRŠENÉ LÉTO
Krajinou táhnou povozy s deštěm
Jak kočovné cikánky
tančí a vlní se vůně
(Tak dávno už nepokoj nespal v tvém lůně...)
Směrovka větví navádí k obzoru
Klátí se odnikud nikam
Káráš mne
káráš
přírodo
a já ti nadrzo tykám
Dny jsou mí věční dlužníci
V pokleku zmoklý u cesty
do písku čmárám kružnici...
PŘEDPOVĚĎ POČASÍ
To nelétají andělé
To jistojistě padá sníh
Ovesné vločky pražené doběla
A letní avantýry v nich
Léto je slavík - zima klec
Než stačíš říci třikrát švec
v přímrazek na rtech promění se smích
RELATIVITA ODPOVĚDNOSTI
Nemůže-li za to NATO,
kdopak za to asi může?
Přece neodpovídáme za to,
zda pýr roste nám či růže
Jedním jsme si víc než jistí:
za vše mohou dřívvládisti!
SOUKROMÉ AUKRO
Za pár vzdechů ve tvém náručí
prodám labuť s hejnem leknínů
hrocha s vlečkou afrického písku
jasmínovou alej kolem postele
zádušní mši v kostele
v srdci bodec nevěry
i v prsteníku třísku
Rozprodám všechnu pozůstalost
dřív než pozůstalí po mne zůstanou
zůstanou-li jací
Proobchodoval jsem celou noc
Svítá...Poslední nabídka:
Za okny dnění nesmělé
A ptáci
SOUVZTAŽNOSTI
(meditace nad poslední skleničkou)
Záměna je zaměnění subjektu za subjekt
Změna je přerod subjektu v nižší či vyšší kvalitu
Zkusím zaměnit prázdnou skleničku
za tu kterou mám nalitu
tuhle
Záměna proběhla:
Ztěžkla mi ramena…Sedím tu ztuhle…
STUPNĚ VÍTĚZŮ
Obojek dnů nás dře a škrtí
Jsou lidé co myslí na posty
a jsou i ti co zůstanou vždy čtvrtí
I tací jsou co vůbec nemyslí
Tak to je zvláštní kasta
Takový člověk pod stupni vítězů
povaluje se ...a chlastá...
TITANIK
(P. Š.)
Loď
narazila na ledovec
Já nedokázal nikdy nic -
to ty jsi byl ten správný borec:
navigátor
kapitán
i strojník lodí plných pervitinu
Každý nesem svoji vinu
Ať bolí či nebolí to
Je nám to někdy zcela fuk
Jindy zas možná trochu líto
V ČEM TO JE A V ČEM TO NENÍ
Nevím proč hledat obrazivo básně
v nesrozumitelném sebeukájení
V problému sám problém není
Nedojdeme pochopení
nevyjadřujeme-li se jasně
V PŮL ČTVRTÉ RÁNO
V půl čtvrté ráno
je ráno nejtajemnější
Požitkářsky bráno -
tvé doteky jsou jaksi jemnější
V půl čtvrté ráno
mívám už někdy pozdní odpoledne
Co kdysi sytou barvu mívalo
časem bledne
STAČÍ
Kdybych si mohl zvolit sourozence
volil bych léto - léto je smíšek
Uspával bych ho každý večer
píšťalkou z pampelišek
Za brášku bral bych podzim vděčně
S létem se dělí o slunce a voní
jako když v tramvaji přivoníš k slečně
a pak se ti dlouho zdává o ní
A ještě lásku bral bych rád
Co člověk pro ni tolik zkusí
Nakonec - nemusím vlastnit sad
Stačí když kousek pronajmu si…
|
