na další stranu
Zdeněk Janas
DÉŠŤ
Hladina nitra
dosáhla kulminačního bodu
Geometrie pohupujících se siluet
pod vlnami zelenavé pěny propadání
jeví se už jen jako zdánlivá
Anestetikum
zbarvené černí do stříbrna
rozpouští pokřivené siločáry vnímání
Už tě nezajímá kam to zítra bude
Obávám se
že už není kam
Ani tou nejkratší cestou
SVĚTELNICE
Na každém zrnku zrající révy
tančí světelnice
Tak v lesích kdysi tančívaly víly
Neříkej že zatoulaný pes je tulák
Že duše důležitější je nežli plíce
Že k něčemu se jistojistě chýlí
V pažích ti jistě běží mravenčení
Cítíš ho?
Cítíš ho vůbec ještě?
Není nad vůni podzimních hub
vlasů mých lásek
a zmoklého psa za májového deště
ABSURDITA
Bůh v ráji proklel prohibici
Jinak by to ani nebyl Bůh
Leč finanční giganti nechtějí být trpaslíci
co šlukují s námi stejný vzduch
Chuť povznést se je děvka radodajná
Tak nesmyslná jako myšlenka že Abel zabil Kaina
že tělo víc je než fluidní duch
A tady uzavírá se ten pomyslný kruh
Bůh v ráji proklel prohibici
A jak to vypadá - tak podle všeho asi
Ať tvorstvo baví se ať tančí ať se množí
A že se na metanol umírá?
To jen pigmentové znamínko je
co ubírá z krásy
To jen rozteče se pár voskových svící
jak semeno na plachtě po souloži
A aby se neřeklo - snad zaslzí i Oko boží
SKLENIČKA SE VZÁCNÝM HOSTEM
(Příteli básníkovi)
Lehce se zvrtne v ráno noc
Záležitost věky daná
Škemrají prosí o pomoc
slova jak dítě uslintaná
To že ses k večeru přiožral
nebude přičteno k ničemu
ani odečteno z konta ničemů
které jsi v dobré vůli hrál
Polehčující okolnost
je že ses neupil dnes večer k smrti
Víš co mi řekl můj vzácný host?
Básník neumírá na úmrtí
OBJEKTIVITA
Ukřivděn jsa dneškem se mi jeví
že zítřek o včerejšku vůbec nic už neví
V historických vědách se to točí:
vždy si ten kdo psa chce bíti smočí
GERIATRICKÉ VERŠE
Nemohu tamto
nemohu toto
Nemohu už ani dýchat
Sázívám loto
Vyvolené straně volám vivat!
Už je mi jedno
která z nich to bude
Ještě se taká nezrodila
pro nás chudé
Přesto se k urně plížím jak slimák
Věřím
i když mne pesimismus dusí
že to někdy nastat musí
Že jednou přece bude jinak ...
JEN SE TAK PTÁM
(mamince)
Pohřbili jsme tě na tvé jmeniny
Třiadvacátého června
Je s podivem jak se to řekne lehce
Jak dovedeme naráz uvědomit si své kořeny
Všechny chrámy v tu chvíli byly zbořeny
Prach ruin
Zmatek v duši
Vivisekce
Nakonec ticho zvonivé
modrými zvonky kolébané
Co se stalo
stalo se
Co se příště stane Pane?
Marnost nad marnost co dalo by se ještě říct
Je toho mnoho...
ÚDĚL
Chtěl jsem
Tolikrát jsem chtěl
Až jsem z toho všeho oněměl
Viděl jsem
a oslepl jsem
Už nic ze mne nevyždímáš
Žiju
Za to ti ještě ručím
Chci-li tak piju
A jako vězeň par excelans
v svém zajetí bručím
|
