Zdeněk Sosna

ZPÁTKY DO HNÍZDA

Čím starší
tím víc roků.
V zrcadle straší

tě cizí osoba.
Poslední sloku
z pustého ostrova

na zbylý kousek místa
a zpátky do hnízda.
Jen duše. Bez těla.

Dnes už se těší na to,
co včera nechtěla.
Výš aspoň o patro

vystoupat na zemi
v tom dalším vtělení..

NA ŠIKMÉ PLOŠE

Na šikmé ploše
hodně to klouže.
Z bláta do louže

a z deště pod okap.
Ta zběsilost a kvap
jednoho deprimuje.

S Bytím se prát
se vůbec nerýmuje..

O KROK

Už je mi jedno,
že dole je dno
a budu pro smích.

Na další dostih
už nemám ramena.
Svět přepral Bivoje.

Z hlediska vývoje
- to doba kamenná..

SMÍŘENÍ

Ještě jsem tady.
Bohyně štěstěny
dál obrací se zády

a náš svět ztřeštěný
je plný přetvářky,
ústrků, podvodů.

Vedle u přepážky
je prodej odpustků.
Já čekám propustku.

Připraven k odchodu..

ROZHODNUTÍ

Zítra pozvu Věru
večer na operu.
Budeme se divit

tady v dividle.
Můžu řezat dříví,
znám dobře i vidle,

umím hřebík přibít
- ale o opeře,
co mám říkat Věře.

Z toho jsem vedle.
Přesto to risknu.
Pro ty její knedle

zadřu si i třísku..