na další stranu
Emilie Zítková
JEŠTĚ NE
- inspirováno fotografií (obrazem) od Jirky Fučíkovského
Prorůstám se zemí,
podlahou v mramoru
kořeny hluboko ukotvena.
Zvedám se nahoru
v modlitbě schoulena.
Malá žena...
Kříž se mi vpaluje do očí,
zády jsem k oltáři, jen...
Kříž z brány nebeské
hlas ten má vábivý
Jdu, pomalu, v naději...
váhavě...
Dovnitř
a rychlostí zvuku zas -
....VEN !
Duhové spektrum
všech barev záře
zcela mne obklopí
...uprostřed soukolí - kalendáře...
Nahá a v páře
prolétnu skrz kruhy let.
Vlnami mramoru,
propadám nahoru
zpět.
Utichly varhany,
rytmus již neslyším,
v srdečním soukolí,
váhavý hlas.
Snese se pírko
ze křídel andělských
na další šedivý vlas.
Ještě jednou, holka
vstaň!
Znovu...
a
ZAS....
|
