na další stranu
Emilie Zítková
SMUTÉNKA
Sněženky na Vysočině
Sněženky první...
Z tej mojej zahrádky...
Mlčí si nevinně.
Nemajíce trní...
Čisté a nevinné...
Bílé a něžné,
neví nic o vině...
Tej holky běžnéj.
Neví nic o lásce...
Jež uvnitř brní.
Bolí a mokvá...
Po ledu mokrá...
Jak ruka co studí.
Ve zbraň se mění...
I přes to, přes všechno...
Přec...
Naději budí...
Kde už nic není.
Než řeknu švec,
krev má se pění.
Tam kde jen tekla...
A zamrzá žárem
zmrzlého pekla.
KRKOLOMNĚ S LÁSKOU
Tam v krajině se zvedá opar modravý,
kde včera studil příkrov sněhu
a barvou cesty s křížky nakreslíš,
jak příslib věcí příštích v zpěvu...
Tu vánek zemí voní předjarní,
slibuje sladce slunka něhu
a v duši prýští jaru cit,
tak silný je,
že vnímáš tryskem
tlukot kopyt jeho v běhu...
BLÁZNIVÁ
Kde končí vzduch,
začíná vesmír,
kdo řekl mi,
že tam nesmím?!
V západech slunka
kdy se jizvy hojí...
Za letních večerů
ve svatojánských rojích,
ve svěžích vůních
vlahých vlčích máků...
Sukénky rudé
zvednu od bodláků...
Na vlnách vánku
zmizím od sporáku.
Na nitce pavoučí...
Z rozedraných mraků,
až tam...
Kde je
porodnice vloček a...
...nekonečný bůh,
ten dirigent
všech
mrouskajících koček...
VALENTÝNSKÁ
V rozednění píši báseň,
Valentýnskou,
s polevou
Jarní píseň otálí však...
Slova má to nesvedou.
Možná večer s oblevou.
...Valentýn v oblacích,
rozpačitě,
plaše hledí...
Nervózně se potácí,
srdce v dlaních odloží...
Už se nevyplácí,
na pravdě boží.
Prefabrikát na člověka
Lásku změnil ve zboží,
brzy jej to rozloží...
Jako minci pro výdělek
mezi prsty obrací.
Pro druhé se rozdá lehce
Nic se mu však nevrací.
Čemu všemu zaprodali
jeho lásku nádhernou...
Myšlenka ta byla sladká,
smutně září před hernou...
|
