na další stranu
Karla Cikánová
TŘI STÍNY KLEKÁNICE
První v louce vlasaticí,
druhý brázdí oranicí,
třetí derou hrany skal
v utěšivé Kamenici.
Kolik světel, tolik stínů.
Mít jen slunce nad hlavou?
Nechci potkat Polednici.
ZIKKURAT
Čas bez svědků zrcadlení
v lidských očích
oken slepých
žárem v pouštích
Ustrnulé slzy v písku
zbytky vody bez pramenů
křídel ptáků bez oblohy
Čím jsou lidé výjimeční
když neteční
k svědkům v čase
co v zrcadlech připomenou
kolik lidí kolik koster
krutou vinou rozpadlo se
víc než živých
v každé chvíli
víc než mrtvých
v každé chvíli
VLCI
Vlk troufalý samotář
i v temné noře na obtíž
nebývá slyšen
A přesto když vyštěkne
bratříci lovci poblíž
v řadách číhají
jak zbavit se vlka
Poprvé nezabijí-li
počkají si
BAVIČI
Někdy je slyšet
dupot po slovech
jak po dláždění
kočičích hlav
kulometnou rychlost
zauzlené ignorance
nové gramatiky
v překotných intonacích
zle bavičských zpráv
kdy i ten sýček
s údivem houká
kdeže je domov
údělem náš
Ach češtino
kulatá jablíčky slov
v slovosledech
jak v logice katedrál
s žebrovím větných staveb
jen zdánlivě
bezbranná vážko u jezů
poblíž básníků
požehnej vzkříšeným
Halasům a Čapkům
Odmítni tirády
mluvkům bez ducha
plodících normu
pařeči s obsahy
zválených klubek zpráv
bavičských fanfár
UMĚT BÝT
Umět být stromem
ve sporu s bleskem
vzdorovat vichru
v údělu krupobití
Ustrnout v tichu
než hnízda
ustehují ptáci nití
a v rozkvetlé koruně
ctít bzukot včel
Hrát na harfu větví
na buben letokruhů
Přijímat vzkazy
posílat je druhům
Unést i bolest
v koruně v kořenech v kůře
umět stát v pokoře
zatnout suk v pěst
a se vzkazem vůně dřeva
rozdýchat dýhy na stole
|
