na další stranu
Karla Cikánová
HLEDÁNÍ HORIZONTŮ
Někdy
hledáte temná mračna
jen proto
aby pruh
modrého průzoru
u horizontu
ještě víc zazářil
Přestanete se bát
lehnete si do louky
a čekáte
až vám déšť umyje
těžkou hlavu
***
Asi tak
mi bylo před narozením
v čekání
na mléko
peřinku
krupičnou kaši
To někdy zamlžený horizont
posouvá nazpět
ručičky hodin
***
Stýskalo se mi
asi tak…
Ten smutek by Botticelli
nenamísil
Venuše by se narodila
mrtvá
***
Tak jak ti tam bylo?
ptám se
když ses letadlem vrátil
z Kartága
z Říma
z Benátek
z Pompejí…
Ale on dlouho mlčí
nad svým snímkem
horizontu z mraků
viděných shora
a vzdychne
***
Občas v Kamenici
když pásy krajiny
táhle si doutnají
v tenatech noci…
utíkej domů
než v sítích bosorek
rozpustíš svědomí
To barvy kornatí
hnědavým trouchem
co brousí po krajích
jak vytí vlků
***
Někdy bývá krajina
jako to lízátko
Trochu sladká
trochu smutná
vÍ
že z jazyku mlsalů
vyvane chuť cukru
a rozední se
do hořkých mandlí
kyselých okurek
a slaných preclíků
***
Pápěrka
takové nicmračno
nad hlavou
kde se vzalo
tu se vzalo
umotáno
z vlhkých řas trávy
žabího skřehotání
z prádla na šňůře
z potu po vyprání
Bzzz bbzzzzzzz
Dlouho jsem si myslela
že je na snímku „nicmocmraku“
jestřáb
Ale to moucha
těsně před foťákem
drze pobzikávala
že ani vlaštovky
nejsou letos to
co bývaly
***
Radši dlouho mlč
tiše se dívej
když stíny mraků
malují na plátna polí
To ani ptákům
se nechce do létání
***
Vrásčitost
osnov oranic
vzlínává pažemi topolů
Šrafami havranů
přiznává dík
mizícím vertikálám
Jen linie horizontů
stvrzují jistoty země
a nejistoty nebe
|
