na další stranu
Pavel Březenský
DOST…
Dost! Vždyť nejsem dobrý v ničem.
Proto ten můj svět nevěř mi.
Do zámku netrefím klíčem.
Zase spím ti přede dveřmi.
Přesto zveš mě k sobě za stůl.
Neumím říct, je mi líto.
Proč utíkám žít ke chlastu
a tebe mám nevypitou?
ČMÁRÁM…
Čmárám si prstama
na orosený štuc,
jak mladej puberťák
symboly lásky
a byť jsem sečtělej,
tak z toho nevyčtu,
zda tebe chci nebo
tři do bandasky.
PIL BYCH…
Pil bych, až tam
do ztracena,
a z těch cest zpátky
nikdy víc.
Za každou škarpou
kopka sena,
ve který nespěj
střízliví.
JE PRO MĚ…
Je pro mě bójkou v oceánu,
ta knajpa s temným průjezdem
a i když mnohdy nemám anunk,
zda doopravdy tu je zde,
tak píšu na okraje novin
trapné básničky o chlastu,
že k pivu a ke slanečkovi,
doplácat jsem se zmoh za stůl.
RÁNO JE…
Ráno je zkalený
jak mělký kaluže
a ten kal sedá si
řití i do mě.
Přihlouplý pohledy
v zrcadle na muže,
co se vždy po bouřce
cítí pitomě.
|
