na další stranu
Zora Wildová
BÝT TAK MÁMINOU BERUŠKOU
Ale, ale, ale, to jsem vskutku netušila,
že též roztomilá a vesměs bezúhonná beruška
sedmitečná umí štípat?!
Že umí člověku docela citelně ublížit!
A že zrovna mně dokáže tohle provést…
A přitom ji předchází tak skvělá pověst!
Nejznamenitější mezi broučky.
Jak si dosud z dětství,
kdy jsme ji my holky nosívaly na copáncích,
jak dobře vzpomínám si.
A kdy mě maminka, naznala-li,
že jsem hodna její sporadické a skoupé pochvaly,
kdy, chtěla-li mě svou těžkou a mozolnatou tlapou
zlehka jako vánek pohladit,
mě do malého broučka radši žertem nadala,
kterého by však čertovi, prý, ani za nic nedala.
Jenomže být broučkem se mi nezdálo ocenění
natolik lichotivé, jako být beruškou.
Tou zpravidla byla moje nejlepší kamarádka Líba.
Často jsem její maminku přistihla
mojí drahou beruškou svého hýčkaného benjamínka
nazývat.
I když Líba zlobila daleko víc nežli já.
Odmlouvala a nechtěla cvičit na piáno.
Zato vybírat si v jídle a odpoledne
místo hraní si venku na vzduchu na zahradě
uraženě
ve svém bíle lakovaném pokojíčku zavírat se,
a pak se tam parádit, pudrovat
a slečínkovsky nakrucovat před zrcadlem,
a to všechno v čase krátce po té hrozné válce,
ó, to tedy ovšem zase ano!
A jak se dovedla vztekat, křičet, lítat rozpustile
po celém bytě a při tom děsně dupat!
A já, přímý svědek toho řádění,
jenom rozpačitě rudla.
Poněvadž předvést já takové rodeo u nás doma,
to by bylo tóčo, to byl by výprask,
to bych dozajista nepřežila.
Tudíž se mi nezdálo spravedlivé,
že bych měla být jen nějaký kdovíjaký,
možná i hodně škaredý a neužitečný brouček.
Načež jsem se jednou odvážně ozvala
a mně nemilého broučka nespokojeně reklamovala,
totiž jednou jsem si trpce a vyčítavě postěžovala
na příslušné adrese,
proč mi taky někdy beruško neřekneš?
Protože ti říkám broučku, broučku!,
nechápala máma, ta moje, vůbec, o co jde!
Jelikož jí při jejím obrovském pracovním vytížení
v zaměstnání i domácnosti politováníhodně unikaly
právě ony rozhodující entomologické nuance.
Proto mě ani příliš nepřekvapila rozkazem
uděleným mi ihned poté
s krajní netrpělivostí nastřádaným důrazem,
jestli už máš hotové úkoly do školy,
oloupej na stole ty brambory!
(Nebo tak podobně.)
A brouček si broukl vzpurně, leč pouze pro sebe,
jasně, coby ne,
brouček má hlad,
tak aby se ještě dneska dočkal večeře.
|
