Andrea Jarolímová

POPRVÉ

Strašně se bojím,
že už nikdy nic nebude poprvé,
že všechna slova už jsme vyřkli,
že už jsme udělali vše, co nás napadlo.
Házeli jsme hrací kostkou
- o duše -
a smáli se všem hloupým vtípkům,
povídali si do rána,
viděli všechny krásy světa,
například apokalypsu.
Strašně se bojím,
že už nic nebude mít to zvláštní kouzlo.

NEMŮŽU TI PSÁT!

Nemůžu ti psát
aby to nevypadalo že spolu chodíme
ke mně
k tobě
po ulici
po silnici
do kina
do divadla
na procházku
na večeře
na výlety
na přednášky
mít svý hlášky
jíst v mekáči
být ve vztahu na fáči
dívat se na sebe
létat až do nebe
kupovat košile
š--- na stole
líbat se v tramvaji
jak to páry dělají

Jaký to je s někým chodit?
Za ručku ho doprovodit
k dalšímu životnímu cíli
A mít dost síly
na dvojitý svět
depresivních koťátek.

Nepíšu ti.

MUSÍM TI PSÁT!

Pořád ti píšu
aby to nevypadlo
že spolu chodíme
ode mě
k tobě
od tebe
ke mně
po ulici
po silnici
mít trochu vrásky
znát svý lásky
od lesa
vedle sebe
k potoku
po boku
zmoknout na kost
občas mít zlost
líbat se na houpačce
posílat sny
na lodičce
usínat v objetí
a pocítit dojetí
při zjištění
že nejsme jištěni
žádnou pojistkou

Je konec máje
odjíždíme z ráje
a začíná červen
možná je náš

Jaký to je s někým chodit?
Za ručičku ho doprovodit
k dalšímu životnímu
chtíči
Mám tě v píči

TRANSFÚZE

Láska ožila po transfúzi vínem.
I když třeba zhynem.
Po nás ať přijde…
Síla návratu!

Hladím tě,
cítím teplý dech.
Na nose máme nudle.
Mrzne,
ale po sněhu ani vzdech.
Stojíme v mlze nevyřčeného.
Zrak skláním k zemi,
abych neviděla oči,
ve kterých se lesknou víly.
Tak počkej chvíli…
Třesouc se
ptám se tě tiše:
Je touha věčná?
Tlačí mě v břiše kus nekonečna!

PÍ

Mé obvykle hlučné vnitřní pí onemocnělo hikikomori
Nechce se ukázat na světlo
prý ztratilo všechen šarm a sílu
myslí si že když se schová
políbí ho dark energy
rozplyne se do světa bez zbytečné pozornosti
Bude všude a nikde
konečně se projeví v celé své kráse
prostě
Tajemný svět pí
... a nějaký ty kecy k tomu

P. S.

Koukám se do stropu
slzy mi zamokřily vlasy
chci se rozkřičet a imaginárně tě zavalit
souvětím sprostých slov
- to abych to ze sebe všechno dostala
Zato jsem uzavřená uvnitř
a nedokážu slovům vtisknout život
Vyslovit je
uvnitř netančím
uvnitř bouchají bomby
narážejí o sebe všechny mé myšlenky
jsou jako litosférické desky
a pak přichází citové zemětřesení
plné vzpomínek emocí a záblesků z minulosti
To vše trvá několik hodin
než se celé moje vnitřní já unaví
pak cítím úlevu
svět se uklidnil
P. S. ČŮRÁKU