na další stranu
Rostislav Opršal
LÉTO 1866 ZA HRADCEM
Na modrém nebi slunko svítí
my mašírujem na Prusa
na louce bílé kopretiny
pšenice slibuje chleba
co nás to čeká za hrůzy
slyším klapat boží mlýny
štěstí je bába slepá
my hrajeme si na hrdiny
Tvoje poslední pusa
je sladká a smutná
kvíteček z lučiny
za čepicí vadne
slina hořkoslaně chutná
tělo padá do hlíny
tak voják za vojákem padne
nezůstane jediný
Ráno bylo chladné
modlil jsem se v kostele
teď nás lajtnant vede
mezi poli úvozem
matčin křížek na čele
pod ním tváře bledé
cítím se tak uboze
vždyť život mám jen jeden
Je nás tady hodně
ve stráni Prajzů taky
kdopak z nás tu zůstane
mrtvý ležet v obilí
kulí lítaj mraky
zachraň nás můj Pane
Františka už zabili
leží pod jasanem
Naproti vstříc mi letí
ten můj kousek olova
chce mi život vzít
zabije mě bez výčitek
někdo mě tu pochová
v zemi budu hnít
čepici a tvůj kvítek
na hrobě chtěl bych mít
Na zeleném hrobě
tam nahoře ve stráni
budou zpívat ptáci
o lásce smrti životě
v zimě zase havrani
černí čerti čertvíjací
o mojí dlouhé samotě
zakrákají v mracích
Sladce voní tráva
kosou k ránu sečená
mrknou očka kopretin
divoká růže zve tě cestu
přijď má milá milená
od kostela z křtin
Se synáčkem najdeš tu
pod stromem můj stín
|
