na další stranu
Rostislav Opršal
Myslil jsem na dni staré... Jirásku, promiň.
(Jak to nebylo doopravdy. Aneb historicky a literárně nekorektní Nové pověsti hezké)
(I – POJĎTE A POSLYŠTE POVĚSTI DÁVNÝCH ČASŮ)
Vzpomínám si maně,
že mé tukové tkáně
kdysi byly svalové.
Asi tak to řek bych:
To bylo v dobách dřevních,
kdy junáci byli Čechové.
(II – O ČECHOVI)
Jednou tu hrůzu jistě popíšeme v naší literatuře,
jak stojíme tu na pustém kopci po té dlouhé túře.
Aj Čechu, otče, vladyko náš nejmoudřejší!
A praotec zamračeně na hlupáky zahartusí:
Strdím a hlavně mlékem jistě to tu oplývati musí,
vždyť vylezli jsme na sám cecík země zdejší!
(III – O KROKOVI A JEHO DCERÁCH)
Kazi Kroková na matrice křičí dlouze:
Chci se jmenovat Kazi Krok krátce pouze!
Proč mám jak v neolitu přidávat si –ová !
Zaplať Svantovít, její sestry nejsou příliš pro novoty,
když je to tradiční, nezní to jak z anekdoty.
Přece nejsme celebrity z Kocourkova…
(IV – O LIBUŠI)
Aj, co leskne se tu, jaký to divný dav?
Halasný průvod lesklých hlav.
Krátký je rozum, kde vlasy nejsou žádné.
Vztyčené ruce volají po pevné pěsti.
Libuše vzkazuje Jiráskovi do Pověstí:
Hanba mužům, kterým blbost vládne!
(V – O BIVOJI)
Jirásku!
Z židle bys sletěl,
tohle kdybys věděl.
Ťukal by sis na čelu.
Kazi proklíná samce,
Bivoj skolil kance
až ve dvacátém levelu.
(VI – O PŘEMYSLOVI)
Zase kdosi odkudsi dostal se do ráže:
Státe zaplať! Nebo sejdem se u arbitráže!
Ach ty výsledky zákonů chvatných, málo platných!
Při pohledu do novin přišlo mi tak na mysl,
kterýpak zase náš slovutný Nesmysl
zvoral to za pomoci volů statných.
(VII – LIBUŠINA PROROCTVÍ)
Vidím Čechů budoucí slavný sněm.
Praporec vlaje nad hradištěm.
Pravda vítězí – jó pravda, jenže čí…
Tak nejasný obraz byl kdysi věštěn.
A co Libuše viděla tam ještě.
Ona i letopisy raději zamlčí.
(VIII – DÍVČÍ VÁLKA)
Malé Šárky hledají fígle a rady,
jak uloviti a zmámiti Ctirady
přesně jak o tom píše Bravíčko:
Cool Ctirad postaví Děvín jenom pro ni,
přijede si fárem s tři sta koni,
a pak jí vsune ruce pod tričko
(IX – O KŘESOMYSLU A HORYMÍROVI)
Překonali jsme staré technologie.
Žádný baraba dávno v zemi neryje,
s kravatami chodí mistři tunelů.
A financministr si vyhrnuje rukávy.
Vida to, skáču raději do Vltavy,
jako Šemík pádím od neumětelů.
(X – LUCKÁ VÁLKA)
Psi vlčí ve svorách, ptáci diví v hejnovém mraku,
troubení rohů, bojovníci podobni vlkodlakům,
v předvolebním guláši zpupnosti přemíra.
Lucká válka nové doby – nové volby, staré řeči.
Čestmír s Vlastislavem bijí se nahými meči,
však v posledku v kuloárech Neklan kořist posbírá.
(XI – O DALIBOROVI)
Naučí nouze housti poslance Dalibora?
To spíš k Mohamedu přiklopýtá hora.
To spíš najdeš poctivosti ženštin padlých.
Takové podivnosti přírody mimořádné
ani Brehmův Život zvířat neobsáhne:
popsat čeleď Poslanců bezobratlých.
(XI – PRAPOREC SVATÉHO VÁCLAVA)
Jedna či všechny, všechny na jednoho!
Nebojím se, ženy, že je vás mnoho!
Volám zvučným hlasem:
Jsem zamilován jako Gaskoněc!
Tam, kde kníže zdvíhá praporec,
sejdeme se pod ocasem!
(XII – O BRUNCVÍKOVI (POHÁDKA POHÁDEK))
Z Blaníku Václav a Bruncvík vyjedou s rytíři,
až národ v boji beznadějném osiří
a pokryje se smutkem celá česká zem.
Se lvem po boku v poslední bitvě bez milosti
bojovati budou s dvouocasou českou blbostí
kouzelným mečem v mostě Karlově zazděném.
|
