na další stranu
Rostislav Opršal
MANIFEST NORMÁLNÍHO
Jsem chlap a mám rád ženské
nejsem androš
nejsem pedofil
nejsem hastroš
jsem bílý tedy jaksi…
neberu dávky
nepíchám si
platím daně
nehulím trávu
Na druhé straně
(jako luxus)
mám vlastní hlavu
a v ní toho na svědomí věru dosti:
Jsem normální
a nechci být jiný!
I když zůstanu s podobnými
na okraji společnosti
JAZZTUŠKA
Cosi přeneslo mě z Prahy až do Paříže
jako kytku ze záhonu do vázy
Okluzní fronta sklouzla od výše do níže
venku mění se pojazzí
Rozhlížím se točí se mi hlava
krtek saxofonu v koříncích mi ryje
Se sklenkou vína posedávám začíná mi
nedělní chvilka pojazzie
Kdo by se teď toulal venku
psa nevyhnal bys do toho nejazzu!
Raději připíjet v teple v šenku
na víno na ženy na krásu!
Ať zábava nikdy nevázne!
U stolu všichni souhlasí
Lézt na vzduch bylo by předjazzné
počkáme až se vyjazzí
Soujazzní básníci a stará whisky?
Kdo by té dobré skotské odolal!
Když bere se to olympijsky:
újazzt je důležitá - ne kdo vyhrál…
Zvukomilně vzduch se třese
chloupky staví se do pozoru
Po sedmé sklence otevře se
sedmý rozměr jazzoprostoru
Po deváté zaplatím - snad jsme si kvit
podruhé tam raději nevlezu
dokud se nenaučím pít
Však všeho jenom do jazzu!
|
