na další stranu
Michael Lorenc
SQUATEŘI
Ti z přízemí
vynášejí vodu,
ti z prvního patra
snášejí oheň,
míjejí se na schodech,
u varné konvice,
u umyvadla,
náhle azur,
absolutní krása
v absolutním mrazu,
ti z přízemí
podrývají základy,
ti z prvního patra
podpírají kopuli,
jednou budou svatí,
neví k čemu jinému
by se upnuli.
JAKO
Přišel jsem k veršům
jako slepý k houslím,
někdy cudný faun,
jindy hlava oslí,
přicházím k básni
jako extrakt jsoucna,
na dně vyschlé studny
žena malomocná.
HUDBA
Po koutech ratejny
válí se hudba,
odřená o ticho,
otvíráš ve mně
Pandořinu skřínku,
stojím před tebou
jak před zrcadlem
s býčí vůlí
stát se ničím
a zničit i to nic,
hudba
jak čeření
ponorné řeky,
nenarozené dítě,
spin
mezihvězdného prostoru,
ponouká muže,
aby se miloval s ženou,
kterou nemiluje,
a přemlouvá ženu,
aby se oddala muži,
který neví,
jestli padá dolů,
nebo nahoru,
hudba
jak pozadí
pro model
ticha,
třpytíš se ve mně,
nůž pod hladinou,
čteš myšlenky věřícího
bez vyznání.
Nejsem hoden
lásky.
TŘIKRÁT
Třikrát jsem ji zapřel,
poprvé,
když její tvář opuchla,
podruhé,
když seschla,
a potřetí –
když už nebyla.
|
