na další stranu
Michael Lorenc
LETNÍ VERŠE
Nedělní odpoledne
Levicový radikál,
obutý v nášlapných minách,
vykračuje si po Maninách,
zatímco anarchista
s bombou na noze
koordinuje
čas dvojí exploze.
Mise
Banda poděšených sucharů,
tlupa rachetických sklerotiků
a horda ignorantských syfilitiků
chtěly dělat politiku.
Místo toho ustavily komisi,
která vyhodnotí
výstup na Rysy.
Kvašení
Kvasí víno,
kvasí pivo,
kvasí kvašení,
kvasí těla,
kvasí láska,
kvasí umění,
kvasí hrob,
kvasí Země,
vykvašený bod,
kvasí lidský
rod, kvasí
quasi myšlení.
Počitadlo
Věci,
samé věci,
někdy člověk,
polétavý prach.
Tykadla,
samá tykadla,
motýlí chapadla,
hmyzí strach.
Průvod,
samej průvod
krabů z hlubin vod.
Vesmír,
samej vesmír,
nabobtnalý bod.
Vnímám
Vnímám strom
jako mrtvý,
vnímám živý strom
jak mrtvola.
Píšu nekrology
živým.
Obluzuji,
opruzuji,
civím.
Obracím stoly v bistru,
nalévám šlichtu do kanystrů,
březový háj pokácím,
holinou se potácím...
Neztrácím se,
nezvracím.
Lom
Lom,
lomikámen,
lomení,
lámání kloubu
v koleni,
ladění viol,
polehlý len,
hlavolam slávy,
mlýn lehlý
popelem,
hlahol hlasů
nad polem,
na Valhalu
pohled
hranolem.
Území
Je to jen změť
spadlých stromů,
hřbitov slonů,
předpeklí,
je toho víc,
než jsme chtěli,
kostra jmelí
v posteli,
milion kolejí bez cíle,
nový poetický Mauthausen,
cvičný poplach na Visle,
rockování s Klausem.
Smrt
Vejde do předsíně,
mluví plynně
aramejsky.
Bere všechno,
ale nejdřív
pejsky.
Věštírna
Až po kolena ve věčnosti,
věští, věští, věští...
Přivede nás do neštěstí!
Až po bradavky
samé kavky, kavky...
Je to v loji u Litavky!
Až po ústa v ústraní
a místo kvéru sprej.
Jen na orloji
nebejt posranej!
Jsoucno
Nedovedu si představit,
že bych nebyl,
že bych neobčural rohy
jako pes,
že bych nezatloukal hřeby
do dlaní včerejška,
že bych se nenarodil
ve vsi Kněževes.
|
