literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

DOVÍDÁM SE

Dovídám se o sobě, že žiji
prostřednictvím smyslu pro život,
že se topím v toku harmonií,
v partituře smrti,
v změti not.

Dovídám se o sobě, že dýchám
v kleci ticha neslyšně jak pták,
že už na mé jméno skládá akrosticha
za pohřebním vozem
funebrák.

Dovídám se o sobě, že čekám
na objekt jak nenasytný vír,
čekám jako člověk čeká na člověka,
i když se mu z duše
protiví.

HOLANIADA

Mluvím k tvému srdci,
k tvému krutému srdci,
ženo s ambicí
burzovního makléře,

mluvím k tvé mysli,
k tvé bezbřehé mysli,
ženo s čísly většími,
než největšími v hře,

kde příliš sebou jsi,
tam poradci jsou tví,
kde nejsi sebou už,

tam couváš do dětství,
ženo roztroušená
v algebře.

MŮJ DŮM

Můj dům je plný zrcadel,
můj dům se zahradou,
dům hodinový hotel v zahradě,
kde se těží radon.

V mé zahradě je vykřičený dům,
v zahradě s neklidnými ptáky,
dům hrad, dům tvrz, dům opidum,
u kterého parkují mé vraky.

Můj dům je plný zrcadel,
procházím jimi k zahradě
s golfovým hřištěm,

cítím se v ní málem
jako těsně před odpalem,
ale o tom zas až příště.