literární časopis založený v roce 1964

Jan Stanislav

PROBLÉMY, KTERÉ NEDÁVAJÍ DĚDOVI SPÁT

A voni mi řekli ROLLING STONES – a já povídám: Tak kamarádi, jestliže mi zaplatíte lístek, k tomu jídlo a pití na celej večer, sem ochotnej o tom s váma jednat. No co si myslíš, že udělali? Nechali mě na pokoji a víckrát sem je neviděl!
To máš jako s tim bulvárem, vole. Tuhle mně volal nějakej pičus, že prej jako tomu tenisu rozumim, že mě zná a chce se mnou udělat rozhovor. Já mu na to řek: No jo, ty vole, JENOMŽE JÁ NEZNÁM TEBE! Jak mám vědět, ty vole, co tam dáš a co vypustíš, vždyť JÁ vás mám VŠECHNY přečtený, di do háje… Ale von prej, že to tak není, že takhle ty intervijů neprobíhaj, že se nemám čeho bát, no žvanilo mu to jedna radost, co ti budu povídat, načež sem se teda nasral a hulákám na něj: A CO TAKHLE NĚJAKÁ AUTORIZACE, TY VOLE? BEZ AUTORIZACE DOSTANEŠ LEDA TAK PŘES DRŽKU! Nastalo ticho – asi měl ten blbeček dost – a pak se ozvalo: Pane Pohl, já si to teda ještě rozmyslim, když tak se vozvu. To víš, že ten blbec se už nevozval! Voni se poserou, hned jak slyšej slovo autorizace…
A pak je tady to věčný téma – Pružinskej, tedy Václav První Nečitelný. Hovno, vole, už ho vodhalili, na spoustu věcí přišli a další ještě vobjevěj. Jenomže bacha, kamaráde, v tomhle státě si musíš hlídat i PRDEL, aby ti jí neukradli, natožpak když de vo kejhák, ta jeho modrá mafie tě sejme, ani nevíš jak, já se, milej zlatej, dost divim, že ty investigativní žurnalisti vůbec ještě žijou, ty musej mít nepřátele i za Uralem, vole! Mám tady na toho Pružinskýho samostatný desky. Kamaráde, ten je jasnej! Jenomže tady se většina těch pseudonovinářů bojí, že by přišla o místo, v tom je ten problém. A teď se nám tady rozmáhaj muslimové – hochu, to je lumpárna a nebezpečí jak svině!
Ty skinhýdi s holejma hlavama maj pochody, no ty vole, to je na totální přesdržku! Co na přesdržku, do dolů s nima, ať makaj! Tenhleten lumpenproletariát nemá v normální společnosti co dělat. Milej zlatej, ty by v těch dolech tak makali, že by za rok, říkám ti, za rok měli vlasy až po prdel!
A ty, když mluvíš o osamostatnění – ty vole, tak nežvaň a udělej to, vy mladý furt kecáte, máte tři prdele plánů a hovno v hlavě! Internetová generace… Já sem, ty vole, vod šestnácti padal pryč, tam, ty vole, nešlo flákat se na študiích a tak, my na to neměli peníze, ty vole. Jenže tohle vy si neuvědomujete, že máte možnost se vzdělávat, tak se, do prdele, vzdělávejte, ale to vzdělání, broučku, nezískáte tim, že budete sedět u počítače, to se musíš taky kouknout DO KNÍŽEK, ale ne, ty vole, do nějakýho Bondyho, ty vole, ale do POŘÁDNEJCH knížek, to mě, ty vole, řekni, co tě na tom tak baví, vždyť je to lumpenproletariát nejhrubšího zrna, asociálové první kategorie! Čapka nedocenili, to mě, ty vole, sere, že na to ještě nepřišli, ten měl dostat Nobelovu cenu, poněvadž předběh dějiny vo dobrejch dvě stě let…
Už máš pro mě ty paměti toho pohádkáře Štrougala? Sereš na mě, co? Hochu, já ti vlastně ani nevim, jestli mě to vůbec bude zajímat, jako přečtu si to, ale určitě si to nekoupim… Cože? PĚT lidí na to v knihovně čeká? CHA CHA CHA! Ty lidi sou BLÁZNI, že je TOHLE zajímá, takovejch užitečnějch věcí by si mohli přečíst a zrovna na TUHLE HOVADINU čekaj, ách jo…
S tim českym tenisem taky naděláme hovno, na Pernštejně na to všichni serou, voni radši choděj za holkama a na ryby, ty vole, než aby pořádně trénovali, nikoho to nezajímá, já když sem byl teďka na tréninku v rámci tenisový školičky, tak ty děcka byly líný vůbec se vohnout, ty vole, aby sebraly nějakej míček, trenér se na mě zoufale díval, já pokrčil ramenama a řek sem: Je to všechno v prdeli… Rodiče je vodvážej domů AUTEM, rozumíš, jako by šlo vo nějaký hvězdy, přitom to děcko se na to za půl roku vysere a prachy sou v hajzlu, jediný, co se vyplatí pro ty mladý, je možná ještě tak ten internet, to by jim šlo, sedět doma na prdeli a hovno dělat, tuhle sem zas čet něco vo tom mladym imbecilovi, kerýmu je už skoro třicet, a ten vůl tam napsal: U MÁMY JE MI DOBŘE. No ty vole, já myslel, že mě vodvezou, už sem mu chtěl volat, jestli se náhodou neposral. Bych se ho zeptal, jestli, ty vole, ten vůl vůbec ví, co to je VÁLKA a jestli někdy viděl MRTVOLU. Podle mě viděl hovno, vole! Ty vole, jestli mě TOHLE má jednou živit, tak potěš pánbůh…
No nic, nakecal sem toho dost, aspoň máš vo čem přemejšlet, ty vole, dyť už seš samostatně myslící chlap, vole! Pomáhej doma, starej se vo študia a všechny ty kecy, jak tě to sere a tak, si laskavě nech. Děkuju za kafe, mějte se a nazdar!