na další stranu
Andrej Šiňanský
DŮVĚRNĚ ZNÁMÉ MALIČKOSTI
Těžkopádný
a jakoby cizí
skládám si tvoji tvář
z důvěrně známých maličkostí.
Křečovitě ji zkouším sestavit
a ona mizí.
Nemohla bys mě obejmout ?
Anebo aspoň pohladit ?
Když zkouším si tě malovat
jak obraz
z důvěrně známých maličkostí?
Trpělivý
a jakoby nový
Mám před očima tvoji tvář
z důvěrně známých maličkostí.
Jak snadné malování
jak snadné objevení
po jednom objetí
jediném pohlazení
Důvěrně známá tvář
z důvěrně známých maličkostí.
BÁSNĚ PRO TEBE
Svým hlasem vlastním čtu ty básně,
co jsem ti napsal.
Do kódů vkládám slova
na stříbrný kotouček.
Vůbec neužívám hlasu.
Promlouvám srdcem.
To pak slova jinou už mají váhu.
Už polibkem jsou, pohlazením,
či jenom povzdechem a jenom já vím,
proč tu jsem.
Proč nahlas čtu básně,
co už dřív jsem ti napsal.
Tato je nová.
Nedaří se mi ji učesat.
Žasnu nad svou dlaní.
BÁSNIČKA SKORO JEŠTĚ RANNÍ
To ještě ani není ráno
jen noci už se připozdívá
a vedle mne tak živá
tak nekonečně klidná
tvář
tak bezbřehá a vlídná
náruč
tam moje bezbranná a bídná
duše
má sladce rozestláno
zpívá
JESTLI PAK VÍŠ
že nikdy už nepohladím ženu
že v paměti svých dlaní
chci ponechat
tvé vlasy
tvoji kůži
tep tvého srdce
tvoje teplo
vzít jim tvoji něhu
copak mohu?
Jestli pak víš
že nikdy nepolíbím ženu
Jen tvé rty si ty moje
budou pamatovat.
Tak to chci
když polibky si budu vybavovat
v zákoutí vzpomínek
Nebudu nikdy skládat
ke kamínku kamínek
když vystavěl jsem hráz
kol louky plné
mnohokrásek
Ty přijdeš na ni zas
|
