na další stranu
Silvie Gadulová
BÝT MLADŠÍ
Mít o deset let míň,
měla bych dlouhé vlasy.
Byla bych, natruc, veselá
a pak, někde skrytá,
potají bych brečela,
žes včera s jinou stál
a že ses na ni smál.
Mít o deset let míň,
byla bych stydlivá.
Hanbou bych se propadala
a bylo by mi k pláči,
kdyby ses na mě podíval.
Snad bys mě měl radši,
mít o deset let míň.
Byla bych mladší.
MOLEKULY
Rozsypala jsem se
na molekuly vzpomínek,
Barevné mini kuličky
jsou přede mnou,
z boku i vzadu,
válí se všude kolem mně,
tak pozor!! Lidi!!
hrozí obrovské nebezpečí pádu...
Rozsypala jsem se
na molekuly vzpomínek,
jako prázdná schránka,
stojím uprostřed toho
barevného nadělení,
začínám kolem sebe uklízet,
jsem ve stádiu vytřídění.
Ty těžké kuličky z tmavých barev,
nastřádám do nohou,
Byla jsem vždycky dobrá v chůzi.
Jasnější uložím kolem srdce, tam,
kde sídlí všechny mé múzy.
Zbývající, ty barevné,
pošlu do celého těla,
ať si samy najdou místečko
v té mléčné dráze.
Jen ty černé,
ty s tvým jménem,
nechám volně pohozené
na podlaze.
Nechám je tam ležet
a sundám výstražnou ceduli.
Sundám ji bez pocitu viny,
odejdu bokem
a budu se dívat,
jak na těch kuličkách,
uklouzne někdo jiný...
PRINCEZNA
Od svého narození
jsem chtěla být princeznou.
Zakletou,
smutnou,
ztracenou.
Kterou…
ač před světem skrytou,
jednoho dne naleznou.
Tou, které dávají pod deku
hrášek na spaní,
aby zjistili původ.
Že jsem nebyla
nikdy nalezena
má svůj jednoduchý důvod.
Princové totiž,
špatně snášejí
princeznino chrápání…
|
