na další stranu
Silvie Gadulová
něco o mně
Narodila jsem se 17. 5. 1968 v Ostravě a tam také pořád žiji. Od malička zpívám a mám vztah k poezii. Již v šesti letech jsem se svou mámou dvojhlasně zpívala u mandlování lidové písně a báseň Žltá lalia od Jána Botta jsem uměla zpaměti. Máma, která je rodačka od Žiliny z vesnice jménem Predmier, mi ji vyprávěla jako pohádku před spaním. Jak běžel čas, tak jsem na základní škole zkoušela psát své první veršíky a naučila se hrát na kytaru. Obojí mi zůstalo dodnes. Od roku 1993 jsem působila jako folková písničkářka. Kamarádi a známí mou tvorbu pojmenovali „Pocitový folk“. Pak jsem musela hraní přerušit, abych se postarala o své dvě děti. Děti dospěly a já jsem se vrátila k tomu, co mě v životě nejvíce naplňovalo. K hraní a k poezii.
SLOUČENINA
Jsem jen pocit.
Snad i sloučenina
z tvých chemických reakcí.
Jsem jen myšlenka,
která se mihne
a málokdy se navrací.
Jsem jen jedním zrnkem
tvých hradů z písku.
vítr, který proletí.
Jsem záminkou,
zabitím dlouhé chvíle,
písnička, která zazní
a ztichne vzápětí.
POHODA
Pohodoví lidé
v pohodlných botách
pohodová hudba
v jednoduchých notách
pohodová máma
dává děcku facku
pohodový táta
sežral celou placku
děcku nedal
nech to!
fracku!
pohodová bába
nohou na přechodu
pohodlný bezďák
žebrá u záchodu
pohodlní lidé
pohodově bloudí
pohodoví soudci
pohodlně soudí
pohodová doba žádá
pohodlné činy
pohodlně lhát
bez pocitu viny
pohodlně dožít
v pohodovém světě
napsat o pohodě
v jednoduché větě...
|
